Jistěže patří, vhodným a rozumným dárkem může být například stavební spoření. Důvodů je hned několik. Prvním je, ostatně jako každý rok v prosinci, získání plné státní podpory za rok 2001. Prosinec však nabízí účastníkovi stavebního spoření ještě jinou výhodu - naplánovat velmi efektivně i budoucí průběh střádání. Konkrétně založíme-li stavební spoření v prosinci - ať už sobě nebo dětem - můžeme po zhruba pěti a čtvrt letech získat až sedm (!) státních podpor! A to stojí za to. Nejdříve získáme podporu (až ve výši 4500 korun, složíme-li jednorázově 18000 korun) za rok 2001. Pak standardně spoříme dalších pět let - opět buď jednorázově nebo postupně oněch osmnáct tisíc - a získáme do roku 2006 včetně (splatných v roce 2007) dalších pět podpor. To už je celkem šest. V lednu 2007 znovu uložíme 18 tisíc korun a následně na to spoření ukončíme - a inkasujeme sedmou státní podporu. Je sice pravda, že šestou (za rok 2006) a sedmou podporu nezískáme hned a najednou, ale až později v průběhu roku 2007 a odděleně formou šeků, ale to na podstatě sedmi příspěvků nic nemění. Dalším důvodem proč nečekat a uzavřít smlouvu ještě letos jsou "doprovodné" akce, jako loterie a bonusy, které spořitelny novým klientům nabízejí. Jedinou podmínkou je založit smlouvu do konce roku 2001. Ovšem s podobnými zvýhodněními lze s nejvyšší pravděpodobností počítat i napřesrok. Finančním vánočním dárkem ovšem můžeme i zabít, takříkajíc, dvě mouchy jednou ranou. A to v tom případě, věnujeme-li dárek svým dětem. Tak dárkem nejen potěšíme, ale našeho potomka i poučíme. Mladí rodiče si totiž velmi brzy, často daleko dříve než původně očekávali, musí položit základní otázku: Kdy máme začít dávat dětem peníze a kolik? Odpověď je kupodivu velmi snadná. Hned jak si je přestanou dávat do pusy. Děti se musí učit chápat hodnotu peněz velmi brzy a proto je důležité je už od co nejútlejšího věku učit s nimi zacházet. Učit je šetřit, utrácet, ale také kdy, jak a komu peníze darovat. A není vhodnější období než jsou vánoce. Nemá smysl dětem "platit" za různé domácí práce, známky ve škole a podobně, protože to je stejně jenom "jako". Ale pro peníze žádné "jako" neplatí. Je to jako s ohněm, je lepší, když s ním umíme nejdříve zacházet a teprve potom se ho naučíme rozdělávat. S penězi je to stejné: nejdříve se s nimi musíme naučit zacházet a teprve potom se musíme učit jak se vydělávají. Vývoj dítěte nám k tomu, naštěstí, dává dost času - a stavební spoření také. Nechejme na dítěti, zvláště, je-li už starší, aby si studovalo měsíční výpisy - nevadí, že zatím splátky platíme za ně. Dejme mu příležitost, aby si věci samo nastudovalo a poradilo se s námi, a je-li už v šesté či sedmé třídě, má nejvyšší čas!