Není obvyklé, aby požadavky odborářů odpovídaly reálným možnostem ekonomiky. Mezi odbory a zaměstnavateli obvykle probíhá při mzdovém vyjednávání hra, při které odboráři své požadavky vědomě nadsadí s tím, že předpokládají, že konečná dohoda, kterou označí na hranici přijatelnosti, bude zhruba odpovídat tomu, co na počátku chtěli dosáhnout. Tomu také odpovídalo mzdové vyjednávání v loňském roce, kdy odbory požadovaly růst mezd o 7%, ale ekonomům bylo jasné, že při daném hospodářském růstu a inflaci je tento požadavek nad dlouhodobými možnostmi ekonomiky. Odbory tehdy ale předložily své vlastní, nadsazené odhady obou veličin. A tak ve skutečnosti nakonec reálné mzdy v letošním prvním pololetí rostly tempem dokonce 7,2%. Proto byla dnešní schůzka odborářů se zástupci České národní banky v centru pozornosti. Tentokrát se však zdá, že požadavky odborů nejsou tak přehnané, jako tomu bylo loni. Jejich prognóza růstu HDP na příští rok ve výši 3,0% je sice o něco vyšší, než náš odhad 2,8%, ale rozdíl není velký. Podobně odborářská prognóza inflace v příštím roce ve výši 3,5% je sice výrazně pesimističtější než naše očekávání, ale stále se nedá označit za vysloveně nerealistickou. Z toho vyplývá, že požadavek na růst mezd 6% sice stojí na hranici únosnosti pro celou ekonomiku, ale v porovnání s nerealistickými požadavky z minulosti se jedná o daleko rozumnější návrh. Česká koruna ani dnes ničím nepřekvapila. Stále se pohybuje v těsné blízkosti 32 korun za euro. Situace na okolních devizových trzích se pravděpodobně již také stabilizovala, a tak by česká měna nadále neměla být tak silně v jejich vleku. Následující dny by proto měly být ve znamení stagnace anebo mírného posilování koruny k euru. Podobně i okolní měny v regionu zřejmě již mají za sebou těžké období zvýšené nedůvěry investorů a posunou se k mírně silnějším úrovním. Markéta Šichtařová