Když prezident v devadesátých letech uděloval rozsáhlé amnestie dotýkalo se to osobně jenom malého vzorku našich spoluobčanů. A ti zbývající uznale kývali hlavami, máme hodného pana prezidenta. Když se objevili první tuneláři navštěvovali večeře s premiérem, byli ozdobou salónů a kapitány průmyslu a bank. Také jich nebylo mnoho a spoluobčany to tenkrát také moc nezajímalo. Snad až na pár prvních napálených kampeličkářů, ale těm se tak snadno zavřou ústa - zejména před volbami - z našich společných peněz. Máme přece na nejvyšších funkcích věhlasné a světaznalé ekonomy! Ani dnešní kotrmelce okolo akcií České spořitelny a Českých radiokomunikací ještě nikoho moc netrápí. Vždyť jde jenom o několik zazobaných burziánů, kteří nevědí co s penězi a tak je utrácí v hraní (!) na burze. Zase chyba! Máte penzijní připojištění? Máte životní kapitálové pojištění? Máte uloženy peníze v otevřených podílových fondech, protože nikde jinde je pořádně nezhodnotíte? Pak se ty kotrmelce týkají i vás. Nevěříte? Začněme Radiokomunikacemi. Dobře fungující společnost (ještě v únoru vyplácela na základě výborných hospodářských výsledků za rok 2001 dodatečné dividendy za rok 2000!) s perspektivou na nejbližších deset let. Co s tím? Nejdříve srazit cenu akcií negativními analýzami (za peníze v Praze dům), potom v časové a finanční tísni (už se musí platit státní dluhy z devadesátých let - banky, peníze nalévané do neperspektivních podniků, kampeličky) levně koupit od státu celou firmu a pak rychle odřezat drobné akcionáře a institucionální investory (fondy, pojišťovny) - zrušením veřejné obchodovatelnosti. Už žádné dividendy, zaplatíme si daně (je dobré když voláte po snížení) a pryč, nejprve to zkusíme přes Kypr! Kultivovanější, leč ve své podstatě stejný scénář byl nabídnut i v případě České spořitelny. Nejdříve poplach - opět hrozba ukončením veřejného obchodování - s cílem srazit cenu před odkupem, pak přiznání výborných a nečekaně rychle zlepšených výsledků banky (jinak to nešlo, dříve či později se výsledky přiznat musí) a nakonec poděkování - v podobě finančních darů - zainteresovaným vůdčím demokratickým stranám. A opět, zaplatit daně a rychle pryč. Chybí peníze na zdravotnictví, na školství, na bydlení pro mladé lidi, na komunální investice? Podílové fondy, penzijní fondy a ostatní finační instituce nemají kam na českém trhu investovat? Jen málokdo u nás opravdu ví o čem je akciový trh. Od drsných podvodů a elegantních tunelů jsme se tedy nyní dopracovali až k sofistikovaným "investičním transakcím". Srazí se (pomocí analýz neúplatných "renomovaných" odborníků) ceny privatizovaných firem, levně se koupí, zruší se veřejné obchodování, zdaní se zisky, poděkuje se finančími dary "demokratickým" stranám a pak už rychle pryč. A proč za vším stojí banky? Až budou státu zase chybět peníze, určitě mu "natvrdo" něco půjčí. A pak prý nefunguje perpetum mobile!