Český statistický úřad (ČSÚ) dnes přinesl dva velmi zajímavé údaje o české ekonomice. Tím prvním byly údaje o srpnových maloobchodních tržbách, které zaznamenaly obrovský propad největší od prosince 1998 a to v meziročním srovnání o 5,5%. Ještě v červenci přitom maloobchodní tržby vzrostly o 5,6%. Velkou vinu na tomto propadu jednoznačně nesou povodně (ČSÚ odhadnul, že se na poklesu připsaly zhruba v řádu 2,5 procentního bodu), ale nebylo by zcela korektní vinit pouze je. Svůj podíl na nízkém čísle má i malý počet pracovních dní v srpnu a především celkově neradostný ekonomický vývoj. O tom, že hospodářský růst silně pokulhává, svědčí i fakt, že položka prodeje a opravy motorových vozidel poklesla o celých 16,7%. Jedná se sice o silně volatilní položku, nicméně právě ona velmi dobře ukazuje, že ekonomika má potíže dlouhodobější, protože domácnosti si buď nemohou dovolit anebo se bojí příliš utrácet za luxusnější věci. Údaj zároveň opět potvrzuje, že centrální banka na svém zasedání 31. října s největší pravděpodobností nebude váhat snížit úrokové sazby Již v příštích měsících by se však trend poklesu tržeb měl otočit. Kromě jiného o tom totiž vypovídá druhý údaj, který dnes ČSÚ zveřejnil, a to vývoj průměrných mezd. Mzdy totiž stále rostou, a to jak ve svém nominálním, tak reálném, tedy o inflaci očištěném vyjádření. Nominální růst činil ve druhém čtvrtletí 7,4% a průměrná mzda se tak za celou ekonomiku vyšplhala na 15 772 Kč. Vezmeme-li v úvahu inflaci ve výši 2,3%, pak jejich reálný nárůst byl pětiprocentní. Hlavní podíl na tomto nárůstu mělo zvýšení platů v rozpočtové sféře. V porovnání s tempy, jakými se průměrné mzdy zvyšovaly v předcházejících obdobích, můžeme tento nárůst považovat za umírněný. Ani z pohledu inflace ani z pohledu míry ekonomického růstu nepředstavuje prozatím pro ekonomiku žádné nebezpečí. To by se však mohlo změnit již v příštích měsících. Mzdy a jejich růst totiž mají tendenci zachovávat si určitou setrvačnost, ekonomické podmínky se však mění. V situaci, kdy inflace je minimální a koruna stále posiluje, by se odbory při svých vyjednáváních pro příští rok měly držet silně při zemi. Ovšem ať již mzdové vyjednávání pro příští rok dopadne jakkoliv, pozice České republiky je ve srovnání s jejími středoevropskými sousedy stále velmi dobrá. Například v Maďarsku došlo v září k plošnému zvýšení mezd státním zaměstnancům o 50% a již v ten samý měsíc se tento nezodpovědný nárůst projevil i ve zvýšené maďarské inflaci. V porovnání s touto zemí tedy mzdy v České republice rozhodně neznamenají pro ekonomiku jako celek anebo třeba pro konkurenceschopnost jednotlivých výrobců či vývozců žádné riziko.