Ačkoli by bylo logické, aby ve chvíli, kdy ekonomika roste jen pomalu a inflace neexistuje, rostly pomalu i mzdy, v realitě tomu tak není. Průměrná mzda v prvním čtvrtletí vzrostla meziročně o 1068 Kč na 15 407 Kč. To představuje růst mezd o 7,4%. Vzhledem k tomu, že v daném období došlo k poklesu cen o 0,4%, rostly reálné mzdy o 7,8%. Deflace nám tak přinesla rychlejší růst reálných mezd než mezd nominálních, což je pro spotřebitele velmi dobrá zpráva, protože právě reálný růst mezd odráží, o kolik si můžeme koupit za svou práci více než před rokem. Vezmeme-li ale v úvahu produktivitu práce v ekonomice, pak vidíme, že mzdy rostly výrazně rychleji, než si ekonomika může dovolit. Podíváme-li se, kde rostly mzdy nejrychleji, vidíme, že k nejrychlejšímu nárůstu došlo ve veřejném sektoru, kde mzdy vzrostly v průměru o 14,5%. Nejvyšší nárůst pocítili v peněženkách zaměstnanci školství (+16,7%) a zdravotnictví (14,9%). To jsou přitom odvětví, na která nemůžeme aplikovat tempo růstu produktivity práce. Například vyšší počet žáků ve třídách by sice jistě znamenal vyšší produktivitu, ale kvalita by pokulhávala. Tempo růstu produktivity práce ale můžeme uplatňovat v soukromém sektoru. Zde již není růst tak rychlý (+5,8%). I zde je ale rychlejší než průměrná produktivita, což je dlouhodobě neudržitelné. Vysoké mzdové požadavky mnohdy podlamují podnikům při současné slabé poptávce na světových trzích nohy a podniky si je prostě nemohou dovolit, pokud nechtějí propouštět. Nicméně v některých odvětvích (jako např. v průmyslu) roste produktivita práce stále rychleji než mzdy, a proto v nejbližší době nedojde k žádnému dramatickému zpomalení růstu mezd soukromého sektoru. Ze statistiky je vidět, že rychlý růst mezd v ekonomice byl způsoben především jednorázovým zvýšením platových tarifů ve státní sféře. Vzhledem k tomu, že se v rámci reformy veřejných financí počítá se zpomalením růstu mezd ve veřejném sektoru a že pravděpodobně dojde i ke zpomalení růstu mezd v soukromém sektoru, domníváme se, že ČNB se inflačních tlaků díky vysokým mzdám bát nemusí. Tempo růstu nominálních mezd v budoucnu mírně zpomalí i bez zásahu státu, protože si je ekonomika nebude moci dovolit. Daleko větší zpomalení nás ale čeká u mezd reálných, na kterých se negativně podepíše rychlý růst inflace, který nás díky vyšším daním čeká v roce 2004. Ten, kdo by čekal, že vstup do EU nám přinese rychlejší růst mezd, abychom obsahem peněženek brzo dohnali západní Evropu, bude proto zklamán. Po vstupu do Unie neporostou mzdy skokově, ale jen mírně rychleji než ve zbytku EU. Dohánění vyspělé Evropy nám proto v této oblasti zabere ještě přibližně 20 let. Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora