Lidé by nejraději bydleli zadarmo a nejvíce křičí ti, kteří na bydlení vydávají nejméně. Tak by se dala stručně charakterizovat současná situace okolo bydlení. Pokud lidé bydlí ve vlastním bytě či domku, kroutí udiveně hlavami nad křikem, který provází všechny diskuse a spory nad zvyšováním nájemného. Už dávno si totiž zvykli, že všechno je stále dražší a dražší. Naopak nájemníci tento fakt tvrdohlavě vzít na vědomí. Agentura STEM nálady obyvatelstva v tomto směru sleduje už skoro deset let. Z šetření vyplývají některá velmi zajímavá poznání: 1. Po celou tu dlouhou dobu považovala víc než polovina lidí veškeré náklady spojené s bydlením za "neúnosné", ale přesto se pořád "unést" daly. 2. Investice do vlastního bydlení se ustavičně považují za nereálné pro "normální populaci", ale přesto roste počet nových hypoték. 3. Lidé bydlící "ve svém" si nestěžují! Jinými slovy: věčně si stěžující nájemník se nezapře, byť mu - navzdory rozhodnutí Ústavního soudu! - vláda regulací nájemného pomáhá, kde může. Pramení takové chování z toho, že mnozí lidé žili po desetiletí téměř zadarmo a dosud nepochopili, že musí platit nejnutnější výdaje na to, aby jim nespadla střecha na hlavu - a mimochodem které platí vlastníci zcela samozřejmě? Nejspíš ano. Už proto, a zcela bez závisti, že mnozí z těch, kteří "nemají na lepší bydlení", vlastní v 17 procentech chalupu, 50 procentech auto a 90 procentech barevný televizor. Nejspíš se tato má slova nebudou mnohým čtenářům líbit, ale je to tak. Čísla nelžou, byť - samozřejmě - mohou být vykládána různě. Mýty a pravdy o bydlení však mají i jiný aspekt, takříkajíc generační. Lidé, kteří většinu života prožili ve státním bytě "zadarmo", už nejspíš budou na drahé bydlení žehrat nadosmrti. Není se co divit, když jim většinově "stejně stará vláda" regulacemi donekonečna ulevuje. Zatím se jim stěžování vyplácí. Proč by si tedy nestěžovali dál? Ovšem mladé lidi perspektiva celoživotního nadávání asi moc neláká, a proto si už dávno mnozí vzali do ruky tužku a papír a brzy zjistili, že platit, byť po řadu let, "o něco vyšší nájemné" v podobě splátky na hypotéku na vlastní bydlení je přece jenom něco jiného než závislost na rozmarech inflace, pánů domácích, vlád a politických reprezentací. A ti chytřejší nebo ti, kteří mají za sebou moudré rodiče a rádce a kteří začali myslet na zadní kolečka ve stavebním spoření už před několika lety, již vidí svět ve zcela jiných barvách. Nedivme se proto, když důvěra k tolik deklarované moudrosti stáří u mladých lidí upadá. Viděli přece "moudré" staré kampeličkáře, když přišli na buben (i když jim štědrý stát nakonec přece jenom z peněz nás všech pomohl!). Proč by dnes měli věřit starým představám o bydlení? Svět je jiný a je to tak dobře.