I když slovo "kampelička" nebo "družstevní záložna" nemá ani dnes nejlepší zvuk, je třeba říci, že dnes už tyto ústavy nejsou co bývaly. Největší záložny se dnes začínají stále více podobat bankám - a nejen změnami legislativy. Od bank je ale odlišuje jedno: Mnohé "bankovní" služby jsou tu levnější.

Změnily se záložny k lepšímu?

Po revoluci zakládané družstevní záložny měly navázat na stoletou tradici a poskytovat svým členům úvěry a efektivněji spravovat jejich finance. Bohužel mnohé z nich nabízely nerealizovatelné zisky a posloužily i k tunelování.

V dnešní době, i díky zásahu Evropské unie, se záložny začínají podobat bankám. V EU totiž záložny i banky fungují na základě stejné licence, zatímco v ČR mají oba typy institucí různé podmínky. Po vstupu do EU ale nastávají změny, které dokumentuje to, že se k 30.6.2005 Úřad pro dohled nad družstevními záložnami sloučí s Českou národní bankou, kontrolující bankovní sektor.

Velmi podstatnou změnou u kampeliček je to, že zatímco dosud musely mít minimální kapitál 500 tisíc Kč, nově to bude 35 milionů Kč. Odhaduje se, že toto opatření povede k dalšímu "ozdravění" trhu družstevních záložen a podle odhadů ze současných 35 existujících kampeliček zbude jen 10 až 15. Sousedské spolky Cyrila Kampelíka se tak definitivně stanou minulostí, a záložna bude finančně stabilizovanou institucí. Konečný termín, do kterého musejí kampeličky navýšit kapitál, je 31.1.2005.

Pro vkladatele bude také podstatné, že jsou jejich vklady více pojištěny: stále na 90% vkladu, maximum se ale ze 400 tisíc zvedlo na 700 tisíc. U bank je přitom maximální pojištěná částka 25 000 eur, tedy cca 800 tisíc Kč - mezi bankou a záložnou tak nebude velký rozdíl.

Kromě toho se po vstupu do EU mění "síla" hlasu vkladatelů podle toho, kolik do záložny vložili (dříve měl každý člen záložny jeden hlas), členy záložny se mohou stávat i právnické osoby, kampeličky mohou poskytovat širší spektrum služeb (inkaso, leasing...), a to na celém území EU, a podobně.

Výhody a nevýhody záložen

O poplatcích a úrocích ještě bude řeč. Je ale logické, že jejich výhodnost je vykoupena několika faktory. Například menším počtem poboček, což snižuje náklady na provoz záložny je ale pravda, že největší záložny už překračují regionální rozměr a mají pobočky v různých městech ČR. "Podílníci" v záložně také mívají menší zisk než majitelé či akcionáři bank: Například Fio, družstevní záložna, má v posledních letech zisk blízký nule - a nemělo by se to měnit, protože majitelé většiny hlasovacích práv s tímto postupem souhlasí i pro další léta.

Pokud jde o úvěry, kampeličky častěji uspokojí ty, komu banky půjčit nechtějí, nechávají si za to ale přiměřeně zaplatit. Je jen na žadatelích o úvěr, na jaké podmínky přistoupí. K uhrazovací povinnosti je třeba říci, že může dosahovat dvojnásobku členského vkladu. Členský vklad ale často bývá nízký, takže nepředstavuje velké riziko: například u Fio, družstevní záložny činí tento vklad 3000 Kč.

Kolik zaplatím v záložně?

Jako příklad pro srovnání poplatků použijeme Fio, družstevní záložnu. Srovnávat budeme s ČSOB, s bankou, se kterou Fio spolupracuje při poskytování některých služeb, například při bezhotovostních převodech nebo při vydávání platebních karet. Nesrovnáváme proto poplatky za platební karty: jsou u obou ústavů shodné.

Jak je vidět, je možné na účtu u družstevní záložny podstatně ušetřit. Pokud by vás ale lákala možnost svěřit peníze kampeličce, nezapomeňte si ověřit, jak je na tom s povinným navyšováním kapitálu!