V průběhu několika dní se sice dají získat stovky tisíc, ale s větší pravděpodobností klient o všechny investované peníze přijde. Peníze drobných investorů totiž stále přitahují podvodníky a jedním z lukrativních způsobů jak investorům peníze z kapes vylákat - po dnes už dávno nezajímavých kampeličkách - jsou i měnové spekulace.Česká národní banka nedávno uvedla, že v ČR existuje nejméně 30 firem (!), které podvodně nabízejí vysoké výdělky při spekulacích s devizami. Často argumentují příběhem známého finančníka George Söröse, který v roce 1992 položil britskou libru a získal v přepočtu na koruny miliardy. Jenže... Devizové spekulace jsou jen pro specialisty a v Česku na nich ještě nikdo nic velkého nevydělal. Navíc devizové podvody se velmi obtížně dokazují. Jinými slovy: nejsou to vhodné investiční příležitosti pro "obyčejné lidi". Přesto stále mnoho podvodných firem lidi láká: "Svěřte nám peníze a my vám zaručujeme stoprocentní výnos." A stále je dost těch, kteří jim uvěří". Důvodů, proč to nefunguje je celá řada. Od sprostých podvodů až po nepochopení principu fungování takových transakcí. Vynechejme podvody a věnujme pozornost "fungování". Každá investice se pohybuje na ploše trojúhelníka, který je tvořen třemi rohy: výnosem, likviditou a bezpečností. Bezpečnost a #t(likvidita,Likvidita) hovoří jednoznačně pro obchody s devizami, protože cizí (a samozřejmě kvalitní, byť jich je už po zavedení eura podstatně méně) měny jakými jsou dolary, libry či eura jsou jednak bezpečné a jednak velmi dobře likvidní. Takže odpověď na položenou otázku zní zdánlivě pozitivně, ze dvou třetin ANO! Ale... Jak je to s výnosem? Jednak celkový efekt investice ovlivňují poplatky a ty tvoří nezanedbatelnou položku při devizovém investování, ale hlavní nebezpečí tkví v principu fungování. V rozhodujícím počtu případů se jedná o tzv. "margin trading". Klient složí na účet klienta (to zní pěkně) firmě určitý finanční obnos (margin) a ta pak za klienta obchoduje v rozsahu, který neodpovídá (a to se obecně neví!) výšce složených peněz, ale v rozsahu několikanásobně vyšším (jedná se o tzv. pákový efekt - leverage). Peníze, které klient u firmy složí nejsou tedy penězi určenými přímo ke spekulaci, jak si mnozí klienti mylně myslí, ale pouze zálohou na krytí ztrát, které mohou vzniknout (z otevřených tržních pozic, ale to už je téma pro odborníky). Tyto ztráty - při podepisování smlouvy se samozřejmě zdůrazňují především výnosy! - pak jsou dohodnutým způsobem zúčtovávány proti složenému "marginu". Přijímané riziko je tak několikanásobně vyšší než odpovídá složené částce. Další obludnou částí podobných "obchodních smluv" - ostatně vyplývá z přesného významu anglického slova "margin" - bývají ujednání o "technologii" celého procesu. Klient se obvykle ve smlouvě zavazuje udržovat "margin" na dohodnuté minimální výši. Tak často dochází k tomu, že celá "investovaná" (to si myslí klient) částka je nenávratně ztracena. A to je rozdíl oproti investici do opravdové spekulace; u té by sice její hodnota také výrazně kolísala, možná i poklesla k nule, ale nikdy by - z podstaty věci - pod nulu klesnout nemohla. V popisovaných případech ano. Co s tím? Především odmítat nevyžádané telefonáty (není později k dispozici žádný písemný dokument), kterými se na vás obracejí málo známé nebo neznámé společnosti, obyčejně s ručením omezeným, a nabízejí vám své služby na devizových trzích. Ale hlavně do podobných transakcí se vůbec nepouštět. ----------------------------------- Pokud se přesto do devizových transakcí pustíte je zajímavé vědět pár věcí: * Obecně u všech nabídek chybí ze strany společnosti, které služby nabízí jakýsi úvod - návod k použití. Potenciální klient obvykle obdrží doporučení na nákup té či oné měny, doložené často lákavým grafem, na kterém cena vybrané měny směřuje prudce vzhůru (už to je nebezpečné samo o sobě, poněvadž stoupá riziko brzkého obratu směrem dolů), ale úplně chybí základní informace o tom, jak se na devizových trzích chovat a jaká nebezpečí tyto trhy skrývají. * Většina potenciálních investorů častokrát považuje - po výše naznačené prezentaci - měnovou investici za velmi výnosnou. O tom, že přijímané riziko je několikrát vyšší než odpovídá složené částce neví obvykle nic. * Klienti nemají v drtivé většině případů ani tušení jak vlastní obchodování skutečně probíhá. Nic jim neříkají pojmy jako jsou "margin", "stop-loss", "leverage" a podobně. * Klienti neví nic o způsobilosti společnosti, která měnové spekulace nabízí (licence ČNB ve smyslu devizového zákona a podobně). Často se jedná jen o zprostředkovatelskou firmu (jakéhosi nahaněče, i když si často hrdě říká makléř), která je svou mateřskou společností registrovanou v zahraničí pouze pověřena, aby ji v ČR zastupovala - pohledávky je pak klient nucen vymáhat u zahraničních soudů. Asi tušíme s jakým výsledkem. Už z těchto zjištění vyplývá první základní doporučení: "Poznej svého partnera!" Koneckonců není nové a platí vždy a všude. Zvláštní "kategorií" v procesu investování na měnových trzích jsou konkrétní zaměstnanci společností, kteří služby za společnost nabízejí. Firmy je vydávají za bezprostřední nositele privátního přístupu ke klientovi a navozují v něm tak pocit jeho osobní důležitosti. Jistě, komu by se takový přístup zdůrazňující důležitost váženého klienta nelíbil. Ovšem každé pro má i své proti. Nejednou po měsíci či dvou potkáme "našeho" soukromého konzultanta (nebo raději makléře?), v konkurenčním "dresu". I to o něčem vypovídá. Naši předkové měli pro podobné situace přísloví o tom "když ptáčka lapají..." V případě kontaktních osob se obvykle jedná o slušné a kultivované mladé lidi (proto řadu klientů přitáhli), kteří berou svou práci s elánem, poctivě a zodpovědně. A právě v tom bývá ukryto čertovo kopýtko. Mladí muži (většinou to bývají muži) dávají - velmi často naivně - svou vlastní kůži a prestiž na trh za někoho jiného. Když pak sami dobře rozpoznají nejen všechna úskalí devizového investování, ale - především - i svou vlastní úlohu v celém procesu nejednou rychle změní zaměstnavatele. Nakonec je to výhodné pro obě strany. Původní zaměstnavatel se má na koho při špatné investiční spekulaci vymluvit a privátní konzultant vykoupí klid své duše oním osvobozujícím pocitem toho "kdo uteče vyhraje". A klient? Měl opět smůlu.