Koruna i dnes pokračovala ve svém posilování a doslova v průběhu několika minut posílila o dalších 25 haléřů na nové maximum k euru na 28,85 CZK/EUR, což po přepočtu znamená, že k dnes již neobchodované marce by kurz dosáhl 14,75 CZK/DEM. Za posunem kurzu tentokrát nestál výkon ekonomiky, ale pouze pozitivní očekávání a nové nákupy korun. Na trhu se totiž objevila zpráva, že v posledních dnech dochází k postupné konverzi velkého objemu devizových prostředků. Kromě toho se také očekává, že dojde k velké konverzi prostředků při přebírání Živnostenské banky zahraničním investorem. Dalším faktorem, který pomáhá koruně k překonávání nových maxim, je to, že vývoj v okolních středoevropských ekonomikách není příliš optimistický, což vede k převrstvování portfolia nadnárodních investorů ve prospěch České republiky na úkor Polska a Maďarska. To pak činí z české koruny středoevropskou jedničku, protože jako jediná v regionu sílí. Do budoucna se přitom zdá, že koruna ve svém posilování ještě neskončí. Trh je nyní naladěn na další posílení. Příští posílení by se mohlo zastavit až na 28,50 CZK/EUR. Záznam z jednání bankovní rady z 27. června, který byl zveřejněn dnes, korunu příliš neovlivnil, protože v něm nebyla ani zmínka o intervenci. Centrální banka naznačila svá očekávání ohledně vývoje inflace, který je více méně ve shodě s tím, co jsme uváděli včera. To znamená, že do konce roku se spotřebitelská inflace nevrátí do cílovaného koridoru, a že za vývojem inflace stojí především vnější faktory (např. kurz dolaru k euru). To nás jen utvrzuje v tom, že přílišné změny v úrokových sazbách budou mít na inflaci menší vliv než vývoj na světových devizových a komoditních trzích. Centrální bankéři si jsou toho pravděpodobně vědomi, když si svým způsobem vytvářeli alibi tvrzením, že prudké změny spadají do institutu výjimek z plnění inflačních cílů. Co se týče koruny, pak se bankovní rada shodla na tom, že silná koruna doposud neovlivnila exportní konkurenceschopnost a že další posílení měny povede ke změně struktury ekonomiky. Té se však podle nás před vstupem do Evropské měnové unie stejně nevyhneme a nemá cenu se jí bránit. Co se týče úrokových sazeb, zde byla bankovní rada nejednotná, když 5 členů hlasovalo pro zanechání současných sazeb a 2 byly pro snížení. Za podstatné považujeme tvrzení, že uvolněná fiskální politika je střednědobým inflačním rizikem, což je o to alarmující, že ve chvíli jednání bankovní rady ještě nebyl znám plán pomalého snižování deficitů veřejných financí. Veřejné finance tak v současnosti považujeme za největší riziko pro českou ekonomiku.