Koruna dnes umazala včerejší zisky, když v průběhu dne oslabila z ranních silnějších hodnot kolem 32,64 až k 32,73 CZK/EUR. Podíváme-li se ale na kurz koruny z většího nadhledu, je vidět, že si koruna v posledních dvou týdnech nenašla žádný jasný trend a pohybuje se spíš jak na houpačce jednou je dole a jednou nahoře. Od 5. září se z tohoto důvodu drží v rozmezí od 32,50 až po téměř 33,00 CZK/EUR. Podobný vývoj se dá očekávat i v následujících dnech. Investoři si totiž stále nebudou stoprocentně jisti tím, že parlamentem projde reforma veřejných financí a nepadne proto vláda. Dokud nebudou mít investoři v této klíčové otázce jasno, bude likvidita na trhu nízká a kurz měny bude velmi zbrkle reagovat na každou novinku. Reakce přitom budou pravděpodobně přehnané, a proto po nich bude následovat korekce v opačném směru. Z pohledu nejbližších hodin bude důležité, jak ve vládě dopadne návrh rozpočtu na rok 2004. Tato informace podle nás ale není pro investory v porovnání s reformou veřejných financí tak důležitá, a proto by koruna reagovala jen v případě, že by se konečný návrh výrazně vzdaloval od původních hodnot kolem 118 miliard korun. I to je ale velmi vysoká hodnota, kterou nemůžeme označit za adekvátní současnému stavu ekonomiky. Razantní reforma je ve světle takto vysokého schodku nezbytná. Eurostat dnes potvrdil svůj předběžný odhad inflace z konce srpna, když prohlásil, že v srpnu dosáhla spotřebitelská inflace eurozóny 2,1%. V meziročním porovnání táhly inflaci nahoru zejména ceny potravin a energií. Inflace se tak po čtyřech měsících opět přehoupla nad úroveň cílovanou Evropskou centrální bankou (ECB). V příštích měsících je navíc pravděpodobné, že se v indexu spotřebitelských cen projeví vyšší ceny potravin způsobené letošním suchem. V delším období by se ale inflace měla opět vrátit ke kýženým 2%, které si ECB stanovila za svůj cíl. Vzhledem k tomuto očekávanému vývoji a k tomu, že některé předstihové ukazatele naznačují blížící se oživení v eurozóně, neočekáváme, že by ECB v nejbližší době snížila své úrokové sazby. Spíš se dá počítat s tím, že nás v nejbližších kvartálech čeká stabilita úrokových sazeb ECB. Z dlouhodobého pohledu pak můžeme počítat se zvyšováním úrokových sazeb s tím, jak se bude v příštím roce uzavírat produkční mezera v ekonomice. Z analytického pohledu bylo na dnešních číslech zajímavé, jak v eurozóně přetrvávají rozdíly v míře inflace. Zatímco v Irsku se spotřebitelské ceny zvýšily o 3,9%, ve Finsku to bylo o 1,2%. Dá se očekávat, že po rozšíření eurozóny se budou míry inflace v jednotlivých zemích ještě více lišit. Měnová politika centrální banky se tak dostane do ještě složitějšího postavení než dnes, protože jednotné úrokové míry budou v jedné části eurozóny léčit ekonomiku, zatímco jinde ji budou ubíjet. Argumenty euroskeptiků tak naberou na váze. Vladimír Pikora