Účetní knihy českých společností se již čile plní zápisy v rámci nového účetního období roku 2005 a myšlenky finančních ředitelů a daňových specialistů se upínají k dopadům poslední novely zákona o daních z příjmů s platností od 1. ledna 2005.
Současně se však blíží doba, kdy bude zapotřebí vyrovnat závazky stanovené zákonem o daních z příjmů za uplynulé zdaňovací období roku 2004 a podat daňové přiznání na finanční úřad. Každý, kdo měl kdy co dělat s tímto dobře známým a respekt budícím formulářem, ví, že se nevyplácí nechávat vyplňování jeho kolonek na poslední chvíli. Chyby se mohou značně prodražit a drahým luxusem je také nevyužití veškerých zákonných možností pro minimalizaci daňové povinnosti. Je tedy načase učinit myšlenkový krok zpět o jednu novelu zákona o daních z příjmů a zamyslet se nad "předposledním" zněním tohoto zákona, které je určující pro správné stanovení daňové povinnosti za období roku 2004.
Klesající sazba daně
Sazba daně z příjmů právnických osob pro rok 2004 činí 28 procent a v následujících letech bude dále klesat. Ve srovnání se sazbou daně platnou pro rok 2003, kdy činila 31 procent, je to nesporně vítané zlepšení. Uvážlivým využitím některých instrumentů v rámci zákona o daních z příjmů je z titulu klesající sazby daně možné dosáhnout určitých daňových úspor.
Je například známo, že zákon o daních z příjmů spolu se zákonem o rezervách stanovuje prostor a podmínky pro snížení základu daně o zaúčtované opravné položky k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994 v jednotlivých letech po jejich splatnosti. Kdyby nedocházelo k poklesu sazby daně, případné nezahrnutí opravné položky do daňově uznatelných nákladů v maximální přípustné výši v roce 2004 by bylo možné "dohnat" v roce 2005 bez trvalé ztráty. Částku, o kterou bychom se na dani připravili, by totiž bylo možné ušetřit v následujícím období.
Pokles daňové sazby však způsobuje, že takový postup obnáší trvalou ztrátu na splatné dani ve výši dvou procent z hodnoty rozdílu maximální přípustné výše daňově uznatelné opravné položky a výše opravné položky, která byla do nákladů v roce 2004 skutečně zahrnuta (sazba daně se v roce 2005 sníží o dva procentní body na 26 procent).
Tip: navštivte naši VELKOU DAŇOVOU PŘÍLOHU!!
Podobná situace nastane, vlastní-li společnost například hotel nebo výrobní budovu a očekává nutnou generální opravu (ne však technické zhodnocení) za deset let. Netvoří-li v roce 2004 k těmto položkám majetku daňově uznatelné rezervy na opravy hmotného majetku, trvale se připravuje o možné úspory na dani z titulu poklesu daňové sazby, neboť daňově uznatelné náklady, které by bylo možné rozložit do období s vyšší sazbou daně, budou v plné výši vynaloženy v budoucím období, kdy bude sazba daně nižší.
Dle stejné logiky lze také doporučit ověření správného zařazení majetku do odpisových skupin či uplatnění zrychlených odpisů dlouhodobého hmotného majetku pořízeného v roce 2004 namísto odpisů rovnoměrných, samozřejmě při nutném zachování původní metody odepisování položek majetku zařazených před rokem 2004.
Daňové ztráty
Ve srovnání se zněním zákona platným v roce 2003 je možné ve znění pro rok 2004 najít změnu ve lhůtě pro uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně, respektive její zkrácení ze sedmi na pět zdaňovacích období bezprostředně následujících po zdaňovacím období, za které se daňová ztráta vyměřuje. Kvapné čtení této změny může vyústit v nesprávný závěr, že na rozdíl od roku 2003 by již nebylo možné v roce 2004 uplatnit "sedm let staré" ztráty, ale pouze ty, které byly vytvořeny před pěti a méně lety. Skutečnost je ale jiná.
Zmíněná novela se totiž vztahuje až na daňové ztráty vyměřené za zdaňovací období započatá v roce 2004 a za období následující. Zbývá-li tedy společnosti dosud neuplatněná "sedm let stará" daňová ztráta, lze ji bez problémů odečíst od základu daně roku 2004. Vznikne-li však daňová ztráta ve zdaňovacím období roku 2004, lze již s jejím odpočtem počítat nejpozději za pět let, tedy do roku 2009 (pro zdaňovací období totožné s kalendářním rokem).
Pro některé společnosti může být důležitá i další změna, platná poprvé od roku 2004, zakotvená v novém paragrafu 38 zákona o daních z příjmů. Ta dále omezuje odčitatelnost daňových ztrát v případech, kdy dojde k podstatné změně ve složení osob přímo se účastnících na kapitálu nebo kontrole společnosti s tím, že poslední novelizace zákona, platná od roku 2005, dále upravuje a rozšiřuje znění zmíněného paragrafu. Podle přechodných ustanovení je dokonce možné toto poslední novelizované znění použít i pro zdaňovací období započaté v roce 2004. Je-li uplatnění zmíněného paragrafu pro plátce daně relevantní, lze jen doporučit výjimečně pečlivé čtení zákona.
Tip: Najděte si svůj Finanční úřadu v našem adresáři!
Pro případ pochybností nad uplatnitelností tohoto ustanovení je možné dokonce využít zákonné možnosti požádat správce daně o závazné posouzení odčitatelnosti daňové ztráty od základu daně. Tuto žádost je přitom nutné podat do konce měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka snižující základ daně.
Odpisy
V porovnání s úpravou platnou pro rok 2003 se ve znění zákona platném pro rok 2004 objevila šestá odpisová skupina. Společnosti, které během roku 2004 a později zařadily do své evidence majetek nově spadající do této odpisové skupiny (jako hotely nebo obchodní domy), budou tento majetek daňově odepisovat v šesté skupině (50 let) namísto skupiny páté (30 let). Nastala však otázka, co například s hotelovou budovou, která byla do majetku zařazena před rokem 2004 a do roku 2003 byla odepisována v páté odpisové skupině.
Až novela zákona o daních z příjmů platná od roku 2005 stanovila v přechodných ustanoveních, že šestá odpisová skupina se nepoužije pro hmotný majetek zaevidovaný u poplatníka do konce zdaňovacího období započatého v roce 2003. Dle této novely tedy lze doporučit pokračovat v odepisování zmíněného hotelu dle předpisů platných v době jeho zařazení, tedy "nepřeřazovat". Dále je namístě mít v patrnosti platnou úpravu pro daňové odepisování nehmotného majetku (software, ocenitelná práva atd.).
Zatímco v roce 2003 byl daňový odpis nehmotného majetku pořízeného od roku 2001 stanoven ve výši jeho účetního odpisu, znění zákona pro rok 2004 stanovuje pro nově pořízený nehmotný majetek vlastní pravidla pro odepisování. Nehmotný majetek pořízený ve zdaňovacím období roku 2004, k němuž máme právo užívání na dobu určitou (například licence), má být daňově odepisován rovnoměrně po tuto určitou dobu.
V ostatních případech daňově odepisujeme audiovizuální díla po dobu 18 měsíců, software po dobu 48 měsíců, zřizovací výdaje po dobu 60 měsíců a ostatní nehmotný majetek po dobu 72 měsíců. Je namístě podotknout, že toto neplatí pro položky nehmotného majetku zařazené před rokem 2004. U těch je nutno pokračovat v odepisování ve smyslu znění zákona, které platilo v době jejich zařazení.
Test nízké kapitalizace
Společnosti, které platí úroky z úvěrů a půjček spřízněným osobám (které znění zákona pro rok 2004 stále ještě chápe, zjednodušeně řečeno, zejména jako mateřské a dceřiné společnosti bez zahrnutí sesterských společností), musí i pro rok 2004 hlídat, zda poměr zadlužení k jejich vlastnímu kapitálu nepřekročil 4 : 1. V případě, že je tento poměr překročen, stává se úrok vztahující se k dluhům převyšujícím tento poměr daňově neuznatelným nákladem.
Na tomto principu se ve srovnání s úpravou pro předchozí zdaňovací období nic nemění. Je však dobré mít na paměti, že počínaje rokem 2004 bylo zrušeno dříve platné osvobození od zmíněných pravidel nízké kapitalizace během roku, kdy společnost vznikla, a během tří následujících let. Taktéž je důležité vést v patrnosti, že další významná změna, rozšiřující platnost tohoto ustanovení i na úroky z úvěrů a půjček od společností sesterských, se uplatní poprvé až od roku 2005.
