Rostoucí kurs české koruny patří mezi nejpopulárnější letošní témata ekonomických komentářů. Většina z nich vyznívá v tom smyslu, že silná koruna je sice dobrá pro turisty cestující do zahraničí, ale může v sobě skrývat nebezpečí pro český export a hospodářský růst. Téměř nikdo nepochybuje, že růst koruny (v období od března 2001 do března 2002 o 9,65 % oproti euru) neodpovídá výkonnosti české ekonomiky. Nabízí se otázka, zda tomu není přesně naopak: co když se kurs koruny po dlouhých letech podhodnocení teprve nyní dostává na správnou hladinu? Co když posílení není anomálií, ale nastolením normálního stavu? Jaký je ostatně "správný" kurs české koruny - či obecněji, jedné měny vůči jiné měně? To je obtížný teoretický problém. Existuje rozšířená představa platónského ideálu ekonomicky správného měnového kursu, přičemž tržní kurs je pouze jeho nedokonalým stínem. Kdybychom byli schopni nahlédnout do dokonalého světa idejí (o což se klopotně snažíme například pomocí ekonometrických modelů, statistik zahraničního obchodu a investic), byli bychom schopni určit, jaký měnový kurs je správný a jaký nikoli. Potíž je v tom, že onen dokonalý ideální svět existuje jen v hlavách ekonomů, investorů a spekulantů - a co hlava, to jiná představa o ideálu. Jinou oblíbenou, byť povrchní analogií, jsou měny jakožto "akcie" daných ekonomik - když se daří dobře, kurs roste, a naopak. Znalci akciového trhu ovšem vědí, že kromě podnikových zisků (jejichž přibližnou makroekonomickou obdobou je HDP) existují desítky různých faktorů, které mají ekonomický význam. Od exaktních (úrokové míry, inflace) přes spekulativní (očekávaná míra růstu zisků) až po iracionální (módní vlivy, euforie, paniky). Analytici se snaží počítat "vniřní" či "fundamentální" hodnotu akcií, avšak až příliš často se mýlí. Statistiky úspěšnosti analytických předpovědí, ať jde o měny či o akcie, vypovídají velmi nelichotivě o jejich prognostických schopnostech. Znamená to, že kurs koruny je zcela nepředvídatelný a nepoznatelný proces? Do jisté míry ano. V krátkodobém horizontu nelze určit, kterým směrem se kursy měn nebo akcií budou vyvíjet. Hypotéza efektivních trhů a moderní teorie portfolia proto pracují pouze s riziky. (Je to právě analýza rizik - nikoli prognózování! - kde jou analytici kapitálových trhů nejužitečnější.) Zda je současný kurs koruny "správný" či nikoli, zkrátka nevíme. V dlouhodobém horizontu lze vývoj kursu koruny do značné míry ovlivnit prostřednictvím měnového režimu a měnové politiky. Během let 1969-79 posílila německá marka vůči americkému dolaru více než dvojnásobně (průměrně o 7,91% ročně). Posilování měny umožňovalo Bundesbance dodržovat politiku nízké inflace. Nízká inflace urychlovala relativní růst HDP (hospodářská výkonnost Německa v dolarovém vyjádření postupně doháněla USA) a růst HDP měl zpětně vliv na posilování měny. Měnový kurs není jen odrazem výkonnosti ekonomiky, ale také důležitým faktorem, který ji ovlivňuje. Kdyby Německo v 70. letech z nějakých důvodů používalo místo marky americký dolar (anebo kdyby marka byla pevně vázána na dolar), jeho hospodářský růst by byl buď pomalejší, anebo by byl doprovázen relativně vysokou inflací. Scénář optimálního vývoje kursu koruny by mohl být zhruba následující: během let 2002 až 2012 česká koruna postupně posiluje vůči euru podobným tempem jako německá marka v 70. letech. To umožňuje české ekonomice neinflačně růst a postupně dohánět ekonomickou výkonnost EU. V roce 2013 koruna vstupuje do Evropského měnového mechanismu (ERM) s kursem zhruba 15 CZK/EUR. O několik let později (2016 až 2018) se Česká republika vzdává koruny a slavnostně zavádí společnou měnu euro.