První leden 2002 přinese něco, co svět ještě nezažil - 12 států se vzdá své národní měny a vymění je za měnu jednotnou - euro. Ačkoli se tento fakt zdá převratný a každého občana, žijícího v Evropské měnové unii (EMU) se přímo dotkne, z pohledu makroekonomického o nic nejde, protože ke skutečnému sloučení již došlo v lednu 1999, kdy euro nahradilo v bezhotovostním oběhu marky, franky a další národní měny EMU. Tenkrát se objevila měna, jejíž "tržní" hodnotu nikdo neznal. Trh postupně ukázal, že euro není tak hodnotné jako dolar, jak se nejdříve někteří domnívali, ale je asi o 10% "levnější". Euro totiž první dva roky svého zavedení jen ztrácelo. Rok 2001 však přinesl ustálení a jednotná měna se pohybovala v intervalu 0,84 - 0,95 dolaru za jedno euro. Jeho nejbližší vývoj však bude z velké části ovlivněn zaváděním hotovostního eura. Osm euro mincí a sedm euro bankovek nahradí širokou paletu národních měn od tradičně silné marky až po nestabilní liru. Pro ekonomiky zemí eurozóny se tedy vlastně nic nestane. Jediné, co by mohlo přinést problémy, je zaokrouhlování cen. Ceny v euru budou ve všech zemích kromě Irska, kde se ceny díky silné libře sníží téměř o čtvrtinu, nižší, než původně, např. v Itálii díky slabé liře dvoutisíckrát. Po převodu cen pomocí pevných kurzů národních měn k euru však vzniknou trochu zvláštní "nebaťovské ceny", kde budou např. boty stát 201,5 eura, zatímco obchodníci by přirozeně stanovili cenu 199 nebo 205, která je psychologicky hezčí. Samozřejmě, že budou mít prodejci tendenci použít cenu vyšší, ta však bude tlačit cenovou hladinu jako celek nahoru. Zatímco ECB tvrdí, že zavedení nové měny se neprojeví v cenové hladině, některé centrální banky Eurozóny si s tím nejsou moc jisté a objevily se dokonce studie, které očekávají růst cen o 0,6% s tím, jak budou prodejci zaokrouhlovat své ceny směrem nahoru. Běžní lidé však ECB příliš nevěří, jak ukazuje průzkum veřejného mínění ve Finsku, kde se 76% obyvatel obává, že jednotná měna s sebou přinese vyšší ceny. Toto tvrzení podporuje studie zveřejněná 14. prosince Německou spotřebitelskou federací, že většina maloobchodníků zvyšuje ceny těsně před zavedením jednotné měny. Proti těmto tvrzením, však stojí suchá statistika. Evropský statistický úřad Eurostat totiž uvádí, že #t(index spotřebitelských cen,index spotřebitelských cen) (CPI) eurozóny klesl v listopadu meziměsíčně o 0,1% stejně jako v říjnu. Meziroční #t(inflace,inflace) tak klesla z 2,4% v říjnu na 2,1% v listopadu. Co na to obyvatelé Eurozóny? Někteří se radují, že nebudou muset směňovat o dovolené peníze na každých hranicích, jiní nostalgicky oplakávají své staré bankovky. Mnoho Němců je tak smutných, že ztrácí svou marku - symbol hospodářské obnovy Německa po 2. světové válce - a ze všeho nejvíc je mrzí to, že se jich nikdo na nic neptal a změní jim "jen tak" obsah jejich peněženky. Podniky by však měli na druhou stranu na jednotné měně teoreticky vydělat díky odstranění kurzového rizika, a kompenzovat tak všechny (zejména citové) újmy. Listopadové průzkumy však ukazují, že téměř polovina malých a středních podniků není na lednový přechod připravena. Tato zpráva tak není pro tvůrce přechodu na euro nikterak lichotivá. Jak konkrétně bude proces zavádění probíhat? Aby se zabránilo nadměrnému zájmu o výměnu oběživa v prvních dnech roku 2002, bude ve všech 12 zemích EMU existovat přechodné období, kdy budou v oběhu jak národní měny, tak i hotovostní euro (viz tabulka). Po uplynutí tohoto období se stanou národní bankovky a mince neplatnými. Bude je však možno v národních centrálních bankách vyměňovat po řadu let (viz tabulka) a v některých zemích dokonce navždy.