Hotovostní euro prožilo svou první dekádu, v průběhu které s ním bylo osobně seznámeno 300 milionů obyvatel Unie a miliony dalších mimo ni. V prvních hodinách se všichni spíš ze zvědavosti vrhali k bankomatům a prohlíželi si nové bankovky, které ve většině zemí vystřídají původní národní měny do 28. února. V následujících dnech se euro rychle šířilo v platebním styku, takže po pár dnech mohla Evropská centrální banka (ECB) prohlásit, že většina hotovostních operací je již prováděna v eurech. Obdobná "euroforie" panovala i v zahraničí, kam ECB vyvezla bankovky v hodnotě přesahující 4 miliardy eur. Ale zavádění nových bankovek s sebou přivedlo i problémy. Např. ve Finsku bylo nalezeno několik bankovek, které již z tiskárny cenin postrádaly některé ochranné prvky, jako jsou např. hologramy. Vezmeme-li v úvahu, že takových bylo jen pět a všech nově distribuovaných je 100 milionů, pak vidíme, že to je zanedbatelné a můžeme zavádění nové měny z technického hlediska považovat za zdařilé. Euro s sebou však přineslo i neblahé zvyšování cen, o kterém se již delší dobu spekulovalo. Např. 2 ze 3 holandských spotřebitelů tvrdí, že se vlivem zavádění hotovostního eura zvýšily v lednu ceny mnoha zboží a služeb. Ministerstvo financí to však vyvrací se slovy, že růst cen je pro začátek roku, kdy mnoho obchodníků mění ceníky, typický a ani letošní rok není výjimkou. Za spotřebitele však mluví jednoznačná čísla. Cena jízdenky v tramvaji dříve stála v guldenech 4,50, což po přepočtu činí 2,04 eura. Dnes ve skutečnosti ale jízdenka stojí 2,10 eura. Došlo tak k tomu, co ekonomové dlouho dopředu předpovídali, že obchodníci budou ceny zaokrouhlovat směrem nahoru. Na devizovém trhu si zatím euro vedlo střídavě. Zatímco těsně před jeho zavedením a těsně po něm euro vůči dolaru silně posilovalo, již od třetího ledna klesá a zastavilo se až na úrovni 0,888 amerického dolaru za euro. Pokud toto vyjádříme v procentech, pak euro v průběhu posledního týdne roku 2001 posílilo o 3,4%, aby v průběhu dalšího týdne oslabilo o téměř 2%. Euro tak zůstává jen mírně silnější než před vánocemi. Pokles společné evropské měny byl dán několika faktory. I) Americké makroekonomické ukazatele začaly naznačovat, že by se ekonomika USA mohla vzchopit dřív, než se původně očekávalo. II) Hospodářská krize v Argentině měla v zahraničí sice jen malý dozvuk, ale mezi těmi málo zeměmi, kde krizi nějak pocítili, bylo Španělsko. Španělské banky byly totiž v Argentině silně zainteresovány a utrpěly tak velké ztráty, což se odrazilo v cenách jejich akcií. Propad akcií pak vyvolal odchod investorů do dolarových oblastí, který s sebou nesl propad jednotné měny. III) V samotné Evropské měnové unii bylo zveřejněno několik makroekonomických ukazatelů, které ukázaly, že ekonomika Unie není tak silná, jak mnozí její představitelé tvrdili. Až podezřelé bylo, že společná evropská měna nereagovala na rezignaci italského ministra zahraničí Renata Ruggiera, který odstoupil kvůli nepříznivému postoji italské vlády k jednotné měně. Co se týče budoucnosti, je situace v posledních dnech trochu složitější, než se ještě před pár dny zdálo. Ekonomické oživení spolu s očekávanými tučnými zisky amerických akciových trhů představuje pro euro hrozbu a neočekává se proto tak silné posílení, jako tomu bylo ještě nedávno. Euro by tak mělo v průběhu příštích měsíců posílit pouze na 0,92 USD/EUR, což je nižší hodnota, něž těsně po útoku na USA, kdy se dolar rapidně propadl. Co se týká delšího výhledu, očekává se, že se euro bude držet kolem dnešní hodnoty i za rok. Status quo bude totiž vyhovovat jak USA, tak i evropským exportérům. Co se týče vývoje západoevropských měn k euru, zde je situace trochu odlišnější a odvíjí se od toho, kdy a za jakých podmínek vstoupí daná země do měnové unie. Obecně se očekává, že libra bude muset v zájmu zachování konkurenceschopnosti exportérů na světových trzích před vstupem do měnové unie výrazně oslabit. Švédská koruna je na tom však přesně opačně a očekává se, že k euru posílí.