Sejdou-li se dva ekonomové, obvykle dojdou nejméně ke třem názorům. Vývoj světové ekonomiky neustále hodnotí velké množství ekonomů a proto není překvapivé, že zpravidla docházejí k různým výsledkům. Jejich názory se statisticky vyhodnotí, zprůměrují a konečný výsledek je pokládán za tzv. ekonomický konsensus. Současné možnosti oživení světové ekonomiky jsou však natolik konfliktním tématem, že se ekonomický konsensus hledá velmi těžko. Rozdílné názory existují i dokonce i v rámci jednotlivých organizací, ať už výzkumných ústavů nebo investičních bank. Minulý týden se dostalo vydatné publicity sporu dvou ekonomů z firmy Morgan Stanley, z nichž jeden (Stephen Roach) zastával tradičně skeptické stanovisko, zatímco jeho kolega Richard Berner byl optimističtější. Jaký význam mohou mít pro běžného investora tyto odborné spory? Kupodivu velký. K ekonomickému konsensu je sice obtížné dojít, ale to neznamená, že neexistuje. Téměř všichni alespoň trochu seriózní ekonomové se shodují v názoru, že k hospodářskému oživení v USA dojde letos, že EU bude následovat a s jistým zpožděním se přidá i zbytek světa. Praktické důsledky: Za prvé, nikdo neví, kdy se přesně oživení dostaví, ale podle zkušeností mu bude předcházet oživení na trhu akcií. Za druhé, oživení bude doprovázeno růstem úrokových sazeb, což se negativně projeví na výnosech státních dluhopisů, zejména těch s dlouhou dobou splatnosti. Za třetí, zlepšení situace podniků povede ke snížení rizikové prémie, tedy k růstu jejich celkových výnosů. Praktické důsledky pro osobní investiční strategii jsou zřejmé. Zastavme se ještě blíže u akcií. Velmi často se vyskytují názory, že akcie jsou stále nadhodnocené, protože poměr zisků k cenám (P/E) je stále v historickém srovnání vysoký. Časopis The Economist uvádí, že poměr cen akcií firem z indexu S&P 500 vzhledem k jejich ziskům za posledních 12 měsíců dosahuje hodnoty 40, což je velmi vysoko v porovnání s dlouhodobým průměrem 16. Dokonce i kdybychom vzali v úvahu očekávaný letošní růst podnikových zisků (i zde se názory ekonomů dosti liší), vyšel by nám poměr P/E někde poblíže hodnoty 30. Dosti silný argument pro radikální propad trhu, což? Kupodivu lze najít ještě silnější argumenty ve prospěch opačného tvrzení. Poukazy na dlouhodobé průměry jsou poněkud zavádějící, protože neberou v úvahy změny úrokových měr. Ty jsou velmi důležité, protože z jednoduché finanční matematiky lze odvodit, že rovnovážné P/E = 1/r, kde r je míra výnosu bezrizikových pevně úročených investic. Zde je sice sporné, jaký instrument je optimální v tomto srovnání použít, ale při použití dlouhodobých až krátkodobých pevně úročených papírů bychom došli k rovnovážnému P/E v intervalu zhruba 22 až 50. Naproti tomu v roce 1979, kdy poměr P/E indexu S&P 500 byl na rekordně nízké hodnotě 8, trh nebyl fundamentálně podhodnocen, protože tehdejší dvojciferné úrokové sazby vyžadovaly nízké rovnovážné P/E akciového trhu. Kromě tohoto argumentu, který hovoří o tom, že akcie jsou nyní v průměru adekvátně oceněny, přináší The Economist ještě další, podle něhož jsou akcie dokonce hrubě podhodnoceny. Vychází z objemu peněžní zásoby v ekonomice. Standardní kvantitativní teorie podle Miltona Friedmana předpokládá, že cenová hladina spotřebního zboží je úměrná objemu peněz v ekonomice. Jinými slovy, když vláda či centrální banka tiskne peníze, ceny porostou. Tato teorie však platí nejen pro index spotřebitelských cen, ale též pro nemovitosti a akcie. Graf z USA ukazuje, že během posledních dvaceti let existovaly skutečně významné synchronní pohyby měnové zásoby a akciového indexu. Povšimněme si velké disproporce, která nastala v poslední době. Vývoj v oblasti spotřebitelských cen v USA a ve světě signalizuje, že inflace není problém díky ostré cenové konkurenci, stále existujícím nadměrným zásobám a kapacitám a též díky relativně nízkým cenám ropy. Podle některých ekonomů existuje i trvalý přínos nových technologií ve smyslu růstu produktivity "nová ekonomika" není úplně mrtvá, jen trpí přechodnou nevolností! Ekonomická logika tedy říká, že buď brzy velmi výrazně poklesne měnová zásoba (což je nepravděpodobné), anebo vzrostou ceny akcií (což je pravděpodobnější). Ekonomická logika je ovšem jedna věc, kdežto složitost ekonomiky jako systému je věc zcela odlišná. V historii se mnohokrát stalo, že bezchybné ekonomické argumenty selhaly. Teprve čas ukáže, zda současné ceny akcií jsou příliš nízké nebo příliš vysoké.