O investicích do nemovitostí se dnes mluví jako o lukrativním byznysu. Někdo si pořídí byt, pronajímá ho a má zajištěný příjem z pronájmu. Někdo raději investuje pravidelně do nemovitostního fondu a dostává dividendy. Jaké jsou plusy a minusy obou variant, a která je výhodnější?
S čím je třeba počítat u investice přímo do fondů
Analytik Weiss upozorňuje, že investice do nemovitosti je dlouhodobá záležitost, alespoň 5 let a více. "Pro většinu lidí je vhodný fond, jelikož nemusí řešit starosti s provozem investiční nemovitosti," doplňuje Weiss a vyjmenovává, s čím je nutné počítat u přímé investice do realitních fondů:
- výrazně vyšší míra diverzifikace - fond má většinou ve svém portfoliu několik jednotek či desítek nemovitostí
- likvidita - ve většině případů je možné z fondu kdykoli vystoupit a prostředky získat zpět během pár týdnů
- operační riziko pro investora odpadá, řeší se na úrovni fondu
- výnos pro investora je nejčastěji okolo 2 až 6 % p.a. - fondy využívají pákového efektu (okolo 50 %) a zároveň těží z relativně vyšších a stabilnějších nájemních výnosů.
- fond musí držet určitou část hodnoty majetku v hotovosti (cca 5 až 15 %), aby mohl uspokojit odkupy (výběry) z fondu. Díky tomu hotovost nepatrně snižuje celkovou výkonnost.
- cena podílového listu je v čase relativně stabilní, a to proto, že se nemovitostní fondy přeceňují jednou za měsíc a hlavně proto, že cena podílového listu je z významné části dána právě výší nájemního výnosu
- poplatky - vstupní poplatek (1 až 3 %) a zároveň cca 1,5 až 2 % p.a. za správu, nutno říci, že pokud fond vykáže výnos například 4 %, vždy je to po odečtení nákladů za správu