V roce 2006 bylo uzavřeno téměř 66 000 hypotečních úvěrů v celkovém objemu 100 mld. Kč. Hypoteční trh prožívá zlaté časy: silné ročníky 70. let si pořizují svá první (případně druhá či třetí) bydlení, banky se předhánějí v atraktivitě nabídky. Právě mladí lidé jsou tou "cílovou skupinou", na kterou se zaměřují pečlivě připravené reklamní kampaně bank.

Jak jsou na tom ale lidé, kteří jsou narozeni o dvacet či více let dříve?

I oni přece mají své představy o lepším bydlení a na jejich realizaci by si výhodný úvěr rádi vyřídili. S ohledem na vyšší věk se však ocitají v horší pozici než mladší žadatelé.

Bonita a splatnost úvěru

Dostatečný, prokazatelný příjem zájemce o hypotéku je pro banku důležitý, a to bez ohledu na jeho věk. S rostoucím věkem se však tento zájemce stává v očích banky neperspektivním, neboť vidina jeho odchodu do důchodu znamená snížení jeho příjmů.

Proto má každá banka stanovenou věkovou hranici, do které je zapotřebí hypoteční úvěr splatit. Ještě donedávna byla tato hranice vesměs 65 let, avšak některé banky ji postupně zvýšily až na 70. Je-li tedy například zájemci o hypotéku 55 let, může si vzít hypoteční úvěr se splatností maximálně 15 let.

U bank, které mají věkovou hranici 65 let, jen na 10 let.

A jaké druhy příjmů banky akceptují? Všechny, které jsou pravidelné a lze je bance prokázat: např. mzda, výnosy z pronájmů, zisk z podnikání a dokonce i invalidní důchod.

Degresivní splátky

Může se však nějak žadatel vypořádat s faktem, že v 50 letech má větší příjem, než bude mít třeba za 10 let? Teoreticky ano existují totiž tzv. degresivní splátky. Tedy takové splátky, které jsou největší na začátku splácení úvěru a postupem času klesají.

Dlužník se tak s největší zátěží vypořádá v době, kdy jsou jeho příjmy relativně nejvyšší a nemusí se obávat poklesu svých příjmů. Lze rovněž předpokládat, že v tomto čase bude mít vyšší daňový základ a může v maximální míře využít daňových výhod.

Degresivní splátky, s ohledem na vyšší počáteční splátky, výrazně rychleji umořují jistinu (dlužnou částku), a proto také rychleji klesají i úroky. Bohužel banky s tímto zajímavým způsobem splácení příliš nepracují a nabízí zejména anuitní tedy konstantní - výši splátek. Případní zájemci o degresivní splácení by se tedy měli připravit na to, že ne každá banka jim v tomto vyjde vstříc.

Mladší spolužadatel = ideální řešení

Existuje však způsob, jak může např. 60letý žadatel dosáhnout splatnosti úvěru 30 let: do svého úvěru přizve mladšího spolužadatele (třeba syna či vnuka), který má pravidelné, prokazatelné příjmy (není studentem, není nezaměstnán, není ve výpovědní či zkušební lhůtě atd).

Banka pak počítá s tím, že až starší žadatel nebude v produktivním věku, splácení úvěru převezme mladší spolužadatel. Je to podobné, jako když o hypotéku žádá např. vysokoškolský student, který si při studiu jen přivydělává. Přizve-li ten do úvěru své rodiče jako spolužadatele, banka počítá s tím, že zpočátku budou hypotéku splácet oni, ale až tento student dostuduje, postará se o splácení již sám.

Příklad: privatizace obecního bytového fondu

Klasickým případem, kde se řeší právě otázka úvěru a věku žadatele, jsou privatizace obecních bytových fondů. Právě zde je často velké procento seniorů, kteří jsou nuceni si od obce byt odkoupit. Přestože ceny těchto bytů jsou jednoznačně několikanásobně nižší než jejich tržní cena, je pro mnoho z těchto lidí problém tuto koupi financovat.

"Můj děda, který bydlí na Praze 10, si musí odkoupit od obce byt," popisuje svou zkušenost Petr z Kladna a pokračuje: "Přestože za osmdesátimetrový byt zaplatí pouze 400 000 Kč, nemá jinou možnost, než si peníze půjčit. Jenomže dědovi je již skoro 70 let, a tak si o hypotéku zažádat sám nemůže. Společnost, která má hypoteční financování této privatizace na starosti, nám poradila, abych o úvěr žádal společně s dědou i já jako vnuk. Toto se nakonec ukázalo jako jediné možné řešení, protože samotným seniorům nikdo hypotéku nedá,"

Zvýšení věkové hranice několika bank na 70 let je určitě vstřícným krokem, který říká, že banky mají zájem téměř o všechny věkové kategorie žadatelů. Přihlédneme-li k faktu, že s mladším spolužadatelem mají starší ročníky stejná privilegia jako o generaci mladší zájemci, lze konstatovat, že variant, jak si pořídit "na stará kolena" lepší bydlení, je stále dost.

Petra Horáková Kryštofová, www.hyposervis.cz