"Na všechno, co mám jaksi navíc, než je obvyklé, jsem si vydělal v kartách. Je to vášeň, nevyléčitelná vášeň. Štěstí? To můžete mít den dva. Karty jsou umění. Musíte mít talent. A pokud nechcete skončit na dně, tak taky sebekontrolu a disciplínu," řekl o své hráčské vášni jeden slavný hazardní hráč a platí to i o sázkařích. Ekonomy v souvislosti s hrami ale trápí únik daní. Jak je to doopravdy? Do světoznámého amerického Las Vegas se nejezdí vyhrávat, jak si mnozí lidé omylem myslí, ale utrácet. Utrácet dříve a někde jinde pracně vydělané - a samozřejmě zdaněné - peníze! Stát tedy své už dříve dostal a nyní "jen dovoluje" lidem, aby své peníze s jakýmsi "státním" zamhouřením oka utratili, protože dobře ví, že na tom stejně ještě jednou a dobře vydělá. Jednak zdaněním hracích automatů, ale především zdaněním služeb, které se kolem "hracího" průmyslu vytvářejí (hotely, služby, cestovní ruch). I když si to lidé neuvědomují, je zaškrtávání políček na sázenkách určitou formou investování, protože se dnes vzdáváme určitého množství peněz s očekáváním zisku v (brzké) budoucnosti. Podíváme-li se však na hráčskou investici ryze profesionálním pohledem musíme lapidárně konstatovat, že se jedná o investici veskrze nevýhodnou. Příklad: pokud každý týden vsadíme 200 korun do Sportky, tak za dvacet let prosázíme asi 208 tisíc korun. Z dlouhodobé statistiky výher můžeme zjistit, že po uplynutí uvedeného období bude součet našich výher kolísat okolo 104 tisíc korun, tedy poloviny vsazené částky. Když budeme uvedenou týdenní částku 200 korun po stanovenou dobu pravidelně ukládat i na bídný úrok 3 procenta p.a., naspoříme asi 285 tisíc korun. Porovnání vyznívá tedy jednoznačně pro spoření! Podobnou stručnou analýzu výhodnosti či nevýhodnosti ovšem nelze udělat v případě Sazky nebo kursových sázek typu Tipsport či Fortuna, protože tady vedle štěstí záleží také - jako u těch karet - i na schopnostech odhadu. U těchto her může u některých sportovních znalců v dlouhém období přesáhnout objem výher hodnotu vynaložených peněz. Takže: sázení je sice investice, ale krajně nevýhodná. Pravidelné "ukládání" peněz do nejrůznějších her nemá z finančního hlediska žádné opodstatnění. Jde spíše o poměrně drahého koníčka. Přesto ale obě výše jmenované a jednoznačně největší tuzemské firmy specializující se na kursové sázení zaznamenaly loni výrazné nárůsty objemů přijímaných sázek. V atraktivitě stále vede fotbal, následuje hokej a polepšily si skoky na lyžích. Přesto kursové sázení tvoří jenom asi 10% domácího hazardu, největší podíl - okolo 60% - připadá na hrací automaty. Největší "návratnost" nabízí tipování na výsledky sportovních utkání. Ale za dvacet let se objeví díky sázení řada nových milionářů, namítnou odpůrci. Jistě, jenže při pravděpodobnosti jedna ku čtrnácti milionům (první pořadí ve Sportce) a očekávané výhře třeba pěti milionů není výhra nijak zvlášť zajímavá, přestože - pro zachování objektivity - u her jako Sportka nepříznivý poměr mezi průměrnou výší výhry a vkládanou částkou mírně vylepšuje jackpot. A co vy?