V praxi je velmi užitečné udělat si jasno v otázce, na koho se máme obrátit, když potřebujeme poradit ve finančních věcech týkajících se rodinného rozpočtu. Nejlépe na rodinného finančního poradce. Kdo to ale je? Existují tři základní kategorie 1. Obchodní zástupce zastupuje jenom a pouze (!) zájmy prodávajícího a nabízí jeho finanční produkty nebo služby. Proto jsou jeho služby směrem k zákazníkovi zdánlivě "zdarma", neboť ten si v danou chvíli neuvědomuje, že v okamžiku kdy sám koupí platí službu či výrobek někomu příštímu. Zájmem obchodního zástupce je prodat co nejvíce. Zákazník s tím musí počítat a být připraven. Obecně pro obchodní zástupce platí: prodá a sejde z očí. U nás převládá právě tento typ "finančního poradce". 2. Finanční makléř nezastupuje žádnou konkrétní firmu nebo instituci, ale disponuje komplexním sortimentem finančních produktů, které si sám vybírá od jednotlivých subjektů podle toho, jak on sám je považuje za dobré. Vybrané produkty pak samostatně nabízí. A právě v nabídce může být ukryto čertovo kopýtko. Protože také makléř musí být z něčeho živ, spoléhá se především na provize (!) a služby nebo produkty, se kterými jsou provize spojeny. Z tohoto praktického hlediska pak vyplývá nebezpečí upřednostňování (i proti zájmu klienta!) těch produktů, které makléři přináší vyšší provizi. Jinak se v tomto případě jedná o jakýsi přechod ke skutečnému finančnímu poradenství. 3. Finanční poradce zastupuje zájmy klienta a ten ho také platí. Jedná se proto o poradenství v pravém slova smyslu. Na rozdíl od finančního makléře je poradce na produktech a jejich tvůrcích naprosto nezávislý (platí ho klient!) a jeho poradenství je proto komplexní, to jest, zahrnuje i produkty, které neposkytují provize. Poradce se věnuje i dalším širším souvislostem, jako je výplata sociálních dávek, odvody daní a podobně. V každém případě by však měl mít vysokou odbornou úroveň. Pro finanční poradce platí dvě jednoduché zásady: 1. koho chleba jíš, toho píseň zpívej a 2. co je zadarmo, to je špatně. Obě zásady ostatně platí pro většinu poradenských služeb. Pokud "poradce" platí ta či ona instituce za to, aby prodal co nejvíce jejích produktů, samozřejmě bude poradce zpívat její píseň a ne naši. Pokud ovšem budeme poradce platit sami (a budeme ho mít pořád na očích) bude dozajista zpívat naši píseň! A v tom je jádro pudla. Nic není zadarmo. Za všechno se dříve či později musí zaplatit. Neplatíme-li my dnes nic agentovi, který nás přemluvil k účasti na penzijním připojištění, zcela určitě už náš "účastnický poplatek" zaplatil předcházející účastník, tak jako my jej zaplatíme tomu, který přijde po nás! Není proto lepší mít ve věcech placení jasno hned od samotného začátku? Opravdoví a dobří finanční poradci "rodinného typu" (podobně jako rodinní lékaři, advokáti) bývají drazí, leč jejich služby jsou komplexní a "vždy po ruce", to jest nikdy "nesejdou z očí, nesejdou z mysli". Právě naopak: poradce nás pořád musí mít na očích a stále musí cítit zodpovědnost za služby, které nám poskytl, poskytuje a bude poskytovat, a které jsme my dobře zaplatili. Takový je princip opravdu kvalitního finančního poradenství. Všechna hesla a slogany typu "pracujeme pro vás zadarmo" jsou mýty a klam. Všechno se musí zaplatit! My můžeme pouze dohlížet na to, aby byly platby průhledné a zřetelné. Na trhu mají dnes místo všechny tři uvedené kategorie. A ještě důležitá poznámka. Práce všech tří kategorií může být konána buď při zaměstnání a studiu, nebo jako hlavní výdělečná činnost. Málokdy jsou poradci zaměstnanci společností, které samy produkt vyvinuly a prodávají. Pokud je odměna za placené poradenství, případně provize či kombinace obojího, jediným příjmem poradce (případně makléře nebo obchodního zástupce), zvyšuje to bezesporu jeho motivaci klientovi dobře poradit a naši důvěru k němu.