Česká koruna dnes stagnuje. Zbrzdila tak své oslabování z předchozích dnů a nyní se rozhoduje, kterým směrem se dále vydat. Domácí ani zahraniční hráči nemají jednotný názor, zda korunu kupovat či ji naopak prodávat, a to tím spíše, že politická situace je stále poměrně napjatá. Jasněji bude, teprve až bude známý osud zákona o DPH. A tak je nyní o korunu mizivý zájem, na devizovém trhu panuje naprostý klid. My se však stále domníváme, že koruna ještě má určitý prostor pro oslabení. Nemusí k němu dojít ihned, kurz si nyní může vybrat nějaký čas na rozmyšlenou, ale zhruba k úrovni 32,80 korun za euro se podle našeho názoru v horizontu několika dní ještě podíváme. Zatímco na domácí scéně panuje klid, euro se vůči dolaru stále propadá a blíží se tak stále více kritické hranici, na které by podle našeho názoru mělo dojít k určitému obratu. Nyní je však euro stále pod dvojím tlakem. Zatímco z Ameriky přichází zprávy dobré, z Evropy naopak špatné. Ve Spojených státech se netrpělivě očekává projev guvernéra americké centrální banky Fed Alana Greenspana. Investoři budou poslouchat a důkladně analyzovat každé jeho slovo v naději, že je možné si Greenspanův projev vyložit jako optimistický ohledně růstu amerického hospodářství. To by naznačovalo, že se v USA může chystat zvýšení úrokových sazeb. Vyšší dolarové úroky by ovšem byly další ranou pro euro. Moudřejší však budeme teprve poté, co A. Greenspan svůj očekávaný projev přednese. Na druhé straně oceánu mají ekonomové přesně opačné starosti. Po indexu Ifo, o kterém jsme se zmiňovali ve včerejším Finančním deníku, byl dnes v Německu zveřejněn další index, který podobně jako Ifo pomáhá prognózovat hospodářský vývoj a také nevěstí nic dobrého. Tentokrát se jedná o index označovaný jako ZEW, který je sestavován na základě průzkumu mezi 306 ekonomickými analytiky a velkými institucionálními investory. V březnu dosahoval hodnoty 57,6 bodu. Ačkoliv se v dubnu všeobecně očekávalo jeho zvýšení na 58,0 bodu, které by zároveň naznačovalo hospodářské oživení, ve skutečnosti index naopak prudce poklesl, a to na 49,7 bodu. Výsledek odhalil, že očekávání finančníků, kteří by teoreticky měli mít poměrně dobré předvídací schopnosti, jsou velmi pesimistická. Není proto divu, že euro se okamžitě propadlo k dolaru ještě více. Již druhý propad tohoto ukazatele v řadě zřejmě s definitivní platností naznačuje, že žádného zázraku v podobě výrazného zlepšení evropské ekonomiky v druhém pololetí tohoto roku se nedočkáme. Mnoho ekonomů však v tento zázrak až dosud doufalo. V tomto případě ale spíše platilo pořekadlo, že přání bylo otcem myšlenky. Nyní je téměř jasné, že zesílí zejména politický tlak na Evropskou centrální banku (ECB), aby snížila své úrokové sazby a ekonomice tak pomohla. To je však prakticky zbytečné. I kdyby ECB těmto přáním vyhověla, snížení sazeb by bylo příliš malé a jeho účinek příliš dlouhodobý na to, aby bylo možné ještě v tomto roce pozorovat nějaké výsledky. Markéta Šichtařová