Domácí finanční trhy zůstávají i dnes v naprostém poklidu, koruna se opět stejně jako v předchozích dnech stěží odlepila od otevíracích hodnot. Změnu by však mohl přinést již příští týden, který přinese smršť makroekonomických čísel. Ty by v případě, že by byly výrazně odlišné od očekávání, mohly kurzem pohnout. Zejména pokud v úterý potvrdí Český statistický úřad, že inflace je velmi nízká, mohou se zvýšit spekulace, že Česká národní banka na svém příštím měsíčním zasedání sníží úrokové sazby za účelem boje proti koruně. Tyto úvahy by potom mohly kurz poněkud oslabit. Optimisté slibující si od vstupu do Evropské Unie pro Českou republiku malý hospodářský zázrak, dnes dostali tvrdou ránu. Zástupci Unie se nechali slyšet, že po přijetí dnešních kandidátských států budou hledat mechanismy, jak si vůči těmto nově přijatým státům chránit svůj vnitřní trh. Evropská integrace byla na svých prvopočátcích postavena na idejích liberalizace ekonomiky a svobodného trhu. Hlavním rysem dnešní patnáctky je volný pohyb pracovní síly, kapitálu i zboží. Otázka pak zní, zda takzvané přijetí dalších států nebude jen zcela symbolickým aktem v případě, že na těchto základních hodnotách nebudou moci participovat. Česká ekonomika je z evropského hlediska velmi malá a extrémně otevřená, tedy jinými slovy závislá na zahraničním obchodě. Hlavním obchodním partnerem je pro nás Německo. Od vstupu do Unie si ekonomové slibovali zejména zlepšení těchto obchodních příležitostí. Připustíme-li si myšlenku, že žádnou takovou liberalizaci obchodu EU nepřipustí, pak musíme konstatovat, že minimálně z ryze ekonomického hlediska pak již skutečně zbývá velmi málo, proč by ČR měla o vstup do takového společenství usilovat. Záměry Unie jsou tak ekonomicky zcela kontraproduktivní, a to nejen z našeho pohledu. Plánované opatření totiž nikterak nepomůže ani samotným obyvatelům EU. Nová konkurence v podobě nově přijatých zemí by jim totiž přinesla jen zostření hospodářské soutěže, které by ústilo ve vyšší kvalitu výrobků a jejich nižší ceny. Jedinou stranou, která tak může na těchto opatřeních profitovat, jsou podniky v EU, které svým lobbováním představitele EU přesvědčili o nutnosti ochranářství. Nezbývá nám než doufat, že politická reprezentace dnešních kandidátských zemí bude natolik silná, že dokáže prosadit svobodný obchod. V opačném případě by totiž stálo za úvahu, zda se členství v EU ekonomicky vyplatí.