Česká koruna je stále velmi nervózní. Odpoledne se sice obchodovala na stejné úrovni jako ráno, ale mezitím stihla oslabit k euru o 15 haléřů a vzápětí opět posílit. Obchodníci s korunou sledují každou novou zprávu, která by mohla naznačit, jak dopadne hlasování o reformě. Vyjádření poslance Hojdara, že reformu nepodpoří, kurzu rozhodně nepomohlo. I v následujících dnech proto bude kurz značně kolísat v obou směrech. Český statistický úřad dnes oznámil, jak se vyvíjely maloobchodní tržby v červenci. Zatímco v červnu rostly maloobchodní tržby ve srovnání se stejným obdobím loňského roku tempem 7,5%, v červenci to bylo již jen 6,4%. Přesto je tento výsledek překvapivě vysoký. Ekonomové totiž v průměru očekávali růst jen o 4,8%. Ačkoliv tržby v červenci mírně zpomalily, z dlouhodobého pohledu je zřejmé, že spotřeba lidí je stále velmi vysoká a dokonce si zachovává rostoucí trend. K této vysoké spotřebě napomáhá nejen vysoký růst reálných mezd, ale i nízké úrokové sazby, které lákají k životu na dluh. Lákadlo zadlužování se je dokonce tak velké, že postupně již začíná dělat vrásky na čele České národní bance. Ta se totiž obává, že zadlužení domácností by časem mohlo překročit únosnou míru a věřitelé by se mohli případně dostat do potíží. Dnes jsme se také dozvěděli, jak se v prvním pololetí tohoto roku vyvíjel státní dluh. Jen za půl roku narostl dluh státu o více než 50 miliard korun a přesáhl 452,3 mld Kč. To znamená v přepočtu na každého obyvatele včetně nemluvňat či důchodců asi 45 tisíc korun dluhu, tedy přibližně tři hrubé mzdy. Tato částka je skutečně hrozivá, když si uvědomíme, že pokud by chtěl stát tento dluh jednou splatit, musel by v průměru od každého člověka, a to i ekonomicky neaktivního, vybrat tři průměrné hrubé platy ještě navrch k tomu, co již dnes vybírá na daních. Hrozivá přitom není ani tak samotná výše dluhu, jako spíš tempo jeho nárůstu. Samotná jeho výše totiž představuje zhruba 20% z hrubého domácího produktu (HDP) země. Maastrichtská kritéria pro přijetí eura nám přitom povolují dluh až do výše 60% HDP. Ovšem dluh narůstá tak rychle, že již ke konci desetiletí, kdy budeme chtít euro přijmout, by jsme s touto hranicí možná mohli mít potíže. Samotná chystaná reforma tempo růstu dluhu nezastaví, jen ho zpomalí. Dluh se tímto tempem zvyšuje teprve až od roku 1997. To však neznamená, že předtím by byly státní finance v pořádku. V účetním zmatku spíše nebylo skutečnou výši dluhu vidět. Teprve poté, co se do něj začaly započítávat všechny relevantní položky, jako například dluh Konsolidační banky, vyšel na světlo v plné své výši. Markéta Šichtařová