Čím nás lákají hypermarkety. Jsou nízké ceny opravdu nízké? Nutí nás obchodní řetězce k tomu, abychom nakupovali jen určitý druh zboží? Znervozníte, když vidíte na letáku slůvka sleva a akce? Hrají s námi řetězce falešnou hru?
Lákájí nás stále více
Do velkých obchodních řetězců se jezdí čím dál víc a podle zveřejněné studie přední české agentury pro výzkum maloobchodního trhu v loni Češi utratili v řetězcích o 20 miliard více než v roce 2003. V potravinách a drogérii mají hypermarkety už přes polovinu trhu. Jak je vidět, podléháme stále víc a víc kouzlu super a hypermarketů a pomalu se tak necháváme přepracovávat k jejich obrazu dokonalosti. Místo toho, abychom si totiž vybírali služby a zboží, vybírají si stále neodbytněji ony nás.
Přání zákazníka? Nezájem!
Ve velkých obchodních řetězcích už dávno nejsme pány situace a už vůbec ne váženým zákazníkem, jemuž by se mělo za každou cenu vyhovět. Pokud se vám třeba v obchodě zachce výrobek, který jste vždy kupovali a požádáte vedoucího, aby ho objednal, nechápe, co chcete. V lepším případě vám vysvětlí, že prodávají co dostanou a o tom se rozhoduje na ústředí. Sortiment se obměňuje, ale vedení prodejny na to nemá vliv. S tím, co si přejete právě vy, se nepočítá.
Může se vám také přihodit, že například zakoupíte strojek na vlasy, kterému chybí důležité součásti, nebo příborník do kterého se nevejdou příbory. Při výběru zboží vám přitom nikdo odborně neporadí. Vadné zboží se nevyměňuje, ale vrací, takže se musíte podrobit složité reklamační proceduře. U menších nákupů si to tedy raději rozmyslíte, s čímž se naopak počítá.
Nízké ceny? Ale za jakou cenu!
Samozřejmě, že hlavní výhodou supermarketů jsou nízké ceny. I to však je trochu jinak. V prvé řadě se nízké ceny vztahují jen na vybrané zboží a ostatní sortiment bývá zase dražší než je obvyklé. Navíc nízké ceny jsou nízké hlavně proto, že díky své velikosti mohou řetězce náklady přesunout na někoho jiného.
Jaké používají triky?
Jednoduchý trik je například to, že díky velké zakázce (která se neodmítá) přinutí dodavatele prodávat zboží pod cenou nejdříve se smluví velikost dodávky a cenu si pak dovolí snížit proto, že výrobce nemá pro tak velkou dodávku jiného kupce. Podobně je to s přesouváním dopravních nákladů na stát, který financuje dopravní infrastrukturu nebo snižováním mzdy zaměstnanců tak, že tito se pak stávají příjemci různých sociálních dávek, které v konečném důsledku zaplatí daňoví poplatníci.
Dalším oblíbeným trikem je to, že se k určitému zboží pouze přídá pestrobarevná cenovka s nápisem "AKCE", zboží ale stojí stejně nebo raději vůbec není na skladě. Laciný nákup nás tak ve skutečnosti přijde až příliš draho a naše svobodná volba se tak zcvrkává na jediné: vzít si z pultu blíže neidentifikovatelnou věc, zaplatit a zmizet.
Skutečný postoj k zákazníkům se ukázal při nedávných "obrovských" výprodejích jednoho nejmenovaného hypermarketu. Velké nákupní šílenství se během několika hodin změnilo ve velké zklamání zákazníků, kteří vůbec nenašli inzerované zlevněné zboží, nebo jednoduše zlevněné vůbec nebylo.
Jak se bránit?
S obchodními řetězci často nezmohou nic ani úřady, krátcí jsou na ně zastupitelé i poslanci. Pokud tedy nejste z těch, kteří sotva uvidí na letáku slůvka sleva a akce, začnou se třást po celém těle a rychle běží k supermarketu podstoupit boj na život a na smrt, jen aby stáli u regálů jako první, tak jediné, co nám v nerovném zápolení s nimi zbývá, je podporovat místní obchodníky.
Máme u nich větší šanci objednat si to, co skutečně potřebujeme, reklamovat, co nám nevyhovuje a promluvit si s nimi přímo bez telefonu, internetu a formuláře. Je to poslední ostrůvek přímé a nezpochybnitelné volby a přímého vlivu, té nejobyčejnější svobody.
