Dolar se na světových trzích opět propadá, a tentokrát je jeho propad ještě strmější, než při poslední vlně oslabování z prvního lednového týdne. Zdá se, že už nic nemůže zabránit prolomení hranice 1,30 dolaru za jedno euro. Možná, že Evropská centrální banka (ECB) udělala chybu, když se nechala ukonejšit dočasnou mezihrou v propadu dolaru a začala se vyjadřovat o síle eura smířlivěji než dosud. To hráči s eurem pochopili tak, že prozatím se intervence ECB nemusí obávat, a výsledkem bylo obnovení jeho zpevňování. Domníváme se, že intervence ECB na oslabení eura může přijít na řadu teprve až nad 1,30 dolaru za euro. Do té doby ale může mít dolar ještě dost času na to, aby vůči české koruně oslabil až pod 25 CZK / EUR. Následná intervence sice může vývoj na čas zastavit, ale každá intervence je vždy úspěšná jen dočasně. Jinými slovy, vliv intervence zase brzy vyprchá a dolar zůstane slabý ještě dlouho. Také případné snížení úrokových sazeb, kterým by se ECB mohla pokusit euro učinit méně atraktivní, by mělo jen o málo silnější a delší efekt než intervence. Stále je velmi předčasné dolar nakupovat. V těchto dnech je v centru pozornosti politiků i nájemníků chystaná postupná deregulace nájemného. Deregulace se každé lokality dotkne jinak. Například některé odhady hovoří o tom, že ve velkých městech regulované nájemné dosahuje asi čtvrtiny tržního. I po zvýšení tedy zůstane nájem nižší než tržní. Naproti tomu v některých jiných lokalitách zejména mimo Prahu nebo ostatní největší města mohou mít nájemníci určité důvody k obavám. V místech, kde není tak vysoký nedostatek bytů, je totiž rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným menší, než oněch třikrát deset procent navíc, na kterých se vláda dohodla. A přitom je velmi pravděpodobné, že majitelé domů zvýší nájemné v plné výši, které jim stávající návrh umožní. Proto hrozí, že v některých místech země se nájem zvýší alespoň dočasně více, než by odpovídalo trhu. Problém naštěstí není tak rozsáhlý, jak se může zdát. V ČR je asi 3,8 miliónu bytů, z toho něco málo přes milión jsou byty s regulovaným nájmem. Ale fakticky se problémy s deregulací týkají jen zhruba 290 tisíc bytů v domech soukromých majitelů. Ostatní nájemní domy jsou totiž obecní nebo družstevní a požadavky majitelů jsou mnohem umírněnější. Zvyšování nájmů má však i další rozměr. V současnosti je sice drahou investicí, zároveň ale jednou z nejvýnosnějších, koupě celého nájemního domu s regulovaným nájemným. Cena takových domů se odvozuje od výše nájemného. A nájemné je díky regulaci nižší, než by odpovídalo tržní výši. Proto také cena domu je nižší, než jaká by byla v případě plně deregulovaných nájmů. V okamžiku úplného uvolnění cen nájemného také rychle vzroste cena celých nájemních domů. Markéta Šichtařová