My Češi jsme v zásadě velmi konzervativní - máme to v sobě zakódováno, doslova i do písmene, už od Rakouska-Uherska - a proto hledáme vždy takovou příležitost, která nám zajistí pokud možno stabilní příjem - vyšší než na bankovním vkladu - s nízkou nebo žádnou závislostí na výkyvech trhu a bez rizika ztráty vložených prostředků (v podstatě chceme zůstat suší v dešti). Co z toho pro nás vyplývá? * nečekat, že s malými náklady dosáhneme vysokých zisků; desetitisíce jsou v tomto slova smyslu ty nejhorší peníze, protože jich není ani málo ani hodně * nehrát si na velké odborníky - pokud jimi opravdu nejsme - a investovat bez rady a konzultace sami. Platí to především o "rizikových" investicích, viz například nedávný průšvih s americkými akciemi u Private Investors/Investor Online. Mezi rizikové se počítají měnové obchody, akcie, deriváty, některé dluhopisy a podobně. Rizikové investice ponechejme spekulantům (ale nedávejme jim na jejich spekulace naše peníze, jako tomu bylo ve vzpomínaném příkladě!) * dávat bedlivý pozor na pohyb kursů a měn. Rostoucí kurs dolaru k euru (na které je navázána i naše koruna) vylepšoval české investice na americkém trhu (pokud to nebyly zrovna padající akcie titulů NASDAQ). Opačný trend - velmi reálný (život je změna) - však může naše výnosy rychle vymazat. * neexistuje jednotný "vševědoucí" návod kam uložit své peníze * neostýchat se poradit se s kvalitním finančním poradcem A co tedy doporučujeme? 1. Jsme-li opravdu velmi, velmi konzervativní, úzkostliví a opatrní uložme své peníze na termínované vklady. Nejspíš nám velké výnosy nepřinesou, spíš budeme pokulhávat za inflací, ale také nám nebude hrozit žádné velké bezprostřední nebezpečí (banky jsou už dnes v dobrých rukou). Reálné zhodnocení (po odečtu daní) termínovaných vkladů je v současnosti sice velmi malé až záporné, ale máme přece jenom jakousi jistotu. 2. Pokud ještě stavebně nespoříme, nejsme penzijně připojištění, ani nově nevyužíváme daňových výhod spojených se životním pojištěním nechejme peníze pracovat v těchto finančních produktech. A nepodceňujme je. Při, sice ne vysoké, ale přesto zajímavé částce se roční výnos pohybuje mezi 12,5 až téměř 14 procenty 3. A nezapomínejme - peníze také můžeme vhodně utratit. Jsme-li zdraví důchodci, proč bychom se nevydali třeba do Karibiku? 4. Nejlepším řešením ale asi nejspíš je, nejsme-li až příliš konzervativní, uložit peníze do otevřených podílových fondů, OPF. Ty nám už dnes nabízejí celou radu řešení. Akciovým fondům se nejspíš pro začátek vyhneme, ale indexové fondy mohou být tím správným řešením. Dluhopisové fondy mohou být sice také dobrým řešením, ale v současné době, především v Evropě, která se ještě stále - viz opatrnost ECB - obává inflace jako "čert kříže" nemusí nám tyto fondy (při stabilních či dokonce klesajících úrokových sazbách) přinést žádné převratné výnosy. Garantované fondy sice cosi garantují, ale stojí moc peněz na poplatcích a proto asi nebudou pro nás vhodné. S peněžními fondy to může být podobné jako s termínovými vklady, ale spíš trochu lepší. Pokud se ale pustíme do nákupu OPF, měly by nám vynést alespoň 5 až 7 procent ročně. 5. Pokud máme po ruce (a zdůrazněme stále po ruce!) kvalitního finančního poradce - a ten nám hned na začátku určitě vysvětlí jak funguje dobré portfolio - můžeme si troufnout i na víc. Například investovat do akcií. Ano, jsou rizikovější, ale také výnosnější. Dlouhodobě určitě nad 10 procent. Kdo umí, umí! A nikdy nezapomínejme: kdo umí, ten umí. Za poslední rok prošly americké akciové fondy hlubokým propadem - a přesto se některým fondům podařilo svým podílníkům vydělat přes 80 procent! U těch nejúspěšnějších (Fidelity, Schroder, Smith Barney) se roční výnos za pět let pohybuje okolo 30 procent.