Uplynulý týden nám dokázal, že politici i centrální bankéři mohou někdy s dobrým úmyslem napáchat víc škody než užitku. Vše začalo zcela nevinně. Centrální banka se rozhodla bojovat proti posilujícímu kurzu koruny a za tím účelem uzavřela dohodu s vládou, na jejímž základě by neměly být žádné prostředky, které k nám připlynou z privatizace, směněny na devizovém trhu. Namísto toho budou využity nejrůznější mechanismy, jak s prostředky naložit (jako třeba nákup centrální bankou do jejích devizových rezerv a podobně), aby se zabránilo vzniku posilujících tlaků na českou měnu. K celé dohodě měla Česká národní banka (ČNB) ve čtvrtek pořádat tiskovou konferenci, kde by její detaily vysvětlila. Ale chyba lávky. V tak napjatých situacích, jako byla tato - centrální banka se velmi snažila obchodníky s korunou přesvědčit, aby přestali tlačit korunu k silnějším hodnotám, a obchodníci se zase velmi snažili centrální banku přesvědčit, že v její dohodu mají pramalou důvěru a korunu k silnějšímu kurzu prostě tlačit budou - trh nehledí ani tak na technické detaily, jako spíš na řečnické umění představitelů centrální banky a na jejich schopnost trh přesvědčit, že tentokrát to již opravdu myslí vážně. A proto jedna zcela nevinná a nešťastný větička guvernéra Z. Tůmy způsobila pravý poprask. Guvernér totiž prohlásil, že si je vědom toho, že centrální banka nemůže účinně nic dělat s dlouhodobým posilováním české měny a bude ho tolerovat, ale že z krátkodobého pohledu by koruna měla oslabit a ČNB nebude žádné náhodné a prudké výkyvy v kurzu tolerovat. Tuto větu si však okamžitě všichni hráči s českou korunou přeložili jednak jako příslib toho, že centrální banka se se silnou korunou již v podstatě smířila a nebude proti ní bojovat, jednak jako výzvu, aby okamžitě zkusili trpělivost centrálních bankéřů pokoušet. A tak koruna během několika minut prudce posílila, tedy udělala přesný opak toho, v co ČNB doufala. Tím však nebyl malérům ani zdaleka konec. Do záležitosti - snad ve snaze pomoci a celou věc s dohodou ještě více vysvětlit - se vložil na druhý den ráno ministr financí J. Rusnok, který prohlásil, že v principu je ona inkriminovaná dohoda velmi užitečná věc, ale pro příští vládu vzešlou z voleb rozhodně není závazná. Tím vlastně zcela zpochybnil její smyl a funkčnost. A koruna posílila ještě víc. To již bylo na centrální banku příliš. Ve snaze celou věc zachránit vydal viceguvernér ČNB L- Niedermayer, známý svým nekompromisním postojem ke koruně, tiskové prohlášení, ve kterém varoval, že centrální banka považuje současnou úroveň kurzu za čirou spekulaci a pokud nedojde k oslabení, je centrální banka připravena intervenovat. Se svou iniciativou však uspěl jen částečně: koruna sice zastavila další posilování, kýžené oslabení se však nedostavilo. Tímto se však ČNB dostala do naprosto nezáviděníhodné situace. Pokud by se jí navzdory existenci dohody s vládou a navzdory varování L. Niedermayera nepodařilo prosadit svou vůli a korunu donutit k oslabení, mohla by velmi snadno ztratit svou důvěryhodnost, což je pro každou centrální banku na světě drtivá rána, protože při tvorbě své měnové politiky využívá silně právě toho, že jí ostatní hráči na trhu velmi důvěřují. Naprosto ojedinělou pozici má v tomto ohledu americká centrální banka Fed: její šéf Alan Greenspan dokáže jediným svým projevem, ve kterém naznačí svou vizi dalšího vývoje americké ekonomiky, pohnout finančními trhy prakticky na celém světě. Nyní se však česká centrální banka pomalu začala dostávat do situace přesně opačné: ačkoliv projevovala usilovnou snahu přimět korunu k oslabení, ne a ne se jí to podařit, a začínalo již hrozit, že pokud nepodnikne skutečně razantní zásah, napříště se její snaze investoři již jen vysmějí. A tak konečně v pondělí ráno centrálním bankéřům přetekla trpělivost. Svolali mimořádné zasedání, na kterém odhlasovali intervenci proti koruně, kterou ještě podpořili snížením své klíčové úrokové sazby o 25 bazických bodů na 4.5%. (Tímto krokem totiž snížili možnost profitování na vysokých úrokových sazbách, které k nám potenciálně mohly lákat spekulativní zahraniční kapitál, který by dál tlačil na posilování koruny. V praxi ale smysluplnost tohoto kroku byla víceméně zanedbatelná, protože úrokové sazby jsou v současné době u nás již na tak nízké úrovni, že v ČR prakticky vůbec žádný spekulativní kapitál nemáme). Již během několika málo minut po začátku intervence koruna oslabila o téměř 100 haléřů k euru, nicméně netrvalo dlouho a začala opět posilovat stejně rychle, jako předtím oslabila. Na tahu je teď opět centrální banka. Největší chybou by nyní bylo dovolit kurzu vrátit se na stejnou silnou úroveň, na jaké byl po oné nešťastné sérii přehmatů. Tím by totiž pouze prokázala,že korunu již vůbec nemá pod kontrolou. Napříště by jí na trhu prakticky nikdo neposlouchal. Je proto velmi pravděpodobné, že pondělní intervence se může v průběhu týdne třeba i několikrát opakovat. Nebyla by to sice levná záležitost, ale ztráta důvěry by pro naše centrální bankéře byla daleko, daleko dražší. Markéta Šichtařová - Hlavní analytik Volksbank CZ, a.s.