Existuje několik řešení, jak při zavádění hotovostního eura nepřijít o své peníze. Některá řešení jsou však dražší než jiná. Některá mohou být zase fyzicky příjemnější. * směnit národní měny na jiné měny mimo EMU - např. americké dolary, švýcarské franky či české koruny. Co se týká této volby, zdá se být nejvýhodnější koruna. Důvody jsou hned dva: nejnižší náklady s konverzí a očekávané posilování koruny v příštím roce. Privatizace, která v současnosti probíhá a v příštím roce bude také probíhat, totiž s sebou přináší vyšší poptávku po korunách, diky které se jen za letošní rok koruna zhodnotila o 9%. * založit si devizový účet u banky - ta pak národní měny automaticky převede na euro. Tento způsob je nejsnazší a nejlevnější pro všechny ty, kteří mají větší obnos národních měn. Zde vzniká otázka, zda si nezavést rovnou dolarový účet. Dolarový účet bude v Čechách díky dvojí počáteční konverzi dražší, ale z delšího hlediska by se mohl vyplatit. Euro by mělo sice v příštím roce posilovat vůči dolaru, růst bude však limitován hospodářským oživením v USA, které se obecně očekává v polovině příštího roku. Zatímco většina ekonomů z celého světa očekává, že v první polovině bude euro posilovat až k 0,94 dolaru za euro, v druhé polovině roku by měla přijít změna trendu, kdy euro opět oslabí. V tu chvíli budou všichni příznivci dolaru vydělávat. Čím delší časový horizont, tím více se však názory na budoucnost kurzu jednotné měny liší. Zavedení hotovostního eura by se tak z krátkodobého hlediska mělo na kurzu odrazit spíš pozitivně než negativně. o vyměnit bankovky za euro. Tento krok bude však možný až v roce 2002, kdy se dostane euro do oběhu. Tato volba bude však nepříjemná hned ze dvou důvodů: 1) bude se jednat o dvě konverze - z národní měny do korun a z korun do eura, což znamená dvoje poplatky 2) postupně se budou zvedat manipulační poplatky s operacemi v národních měnách. Stručně řečeno výměna národních měn EMU na euro mimo Eurozónu je dráha a bude se stále prodražovat. * vyměnit národní měny u jednotlivých centrálních bank v eurozóně- tato volba bude však obnášet cestu do zahraničí spojenou se všemi náklady a riziky, a proto je pravděpodobně volbou nejhorší. I tak se však stane jedinou pro ty, kteří včas peníze nesmění. * utratit je v zahraničí - zejména mince by měl každý utratit, protože ty budou mnohdy jen těžko směnitelné. I zde je nutno spěchat, protože koncem února končí platnost národních měn. Euro tak přinese běžným lidem starosti jak v eurozóně, tak mimo ni. Němci budou mít přechod relativně snadný díky přepočtu dvě marky za jedno euro. To Francouzi či Rakušané to budou mít horší, než si zvyknou, že 6,56 franku je jedno euro, respektive 13,76 šilinku. Lidé mimo EMU to nebudou mít taky snadné, ale jak jsme si ukázali, existuje mnoho řešení.