Sociální systém spotřebovává každý rok téměř 350 mld. Kč, je demotivující a složitý. Existuje jednoduché řešení? Může jednotná sociální dávka ve výši 4 000 Kč vyřešit sociální problémy? Může být spravedlivá a prospěšná?

I příští rok mají sociální výdaje, které tvoří více než třetinu státního rozpočtu, opět výrazně stoupnout. Přestože se minulá vláda chválila za provedenou reformu veřejných financí, lze říci, že její záměr výrazně snížit sociální výdaje nevychází.

Sociální systém státu je ve skutečnosti ohromný kolos, ve kterém pracují desetitisíce úředníků, a na který se nabalují další a další výdaje. Neustále se zde prosazují tlaky na zvyšování důchodů, sociálních dávek, podpor v nezaměstnanosti atd. Sociální systém navíc kvůli své složitosti, neproduktivitě a nákladnosti neustále vyžaduje posilování úřednického aparátu, který v něm pracuje.

Mohlo by se zdát, že na tak složitý a komplikovaný problém jako je sociální systém nemůže existovat jednoduché řešení. Přesto existuje. Zda by bylo tak jednoduché i v praxi, je otázka. Jedná se o tzv. "jednotnou sociální dávku", kterou hodlá po svém vítězství ve volbách prosadit nejsilnější opoziční pravicová strana.

Jaké jsou principy jednotné sociální dávky?

Hlavním principem této dávky je rovné postavení všech občanů v přístupu k sociálnímu zabezpečení a jeho čerpání. Dle návrhu by tak každý občan dostával každý měsíc částku 3 500 až 4000 Kč (není ještě přesně stanovena). Tato dávka by nahradila všechny sociální dávky, na které mají občané v současnosti nárok, pokud splní určitá kritéria. Rovná dávka by tedy byla vyplácena místo podpory v nezaměstnanosti, sociálních dávek, nemocenských dávek a důchodů.

Revoluční a převratnou změnou je především to, že tuto částku by dostával skutečně každý občan bez ohledu na své postavení, příjmy, stáří a zdravotní stav. Částku od 3 500 do 4 000 Kč by tak dostal například dlouhodobě nezaměstnaný, stejně jako úspěšný podnikatel.

Možná se ptáte: Proč by měl zaměstnaný člověk s nadprůměrným příjmem dostávat ke svému platu ještě jednotnou sociální dávku? Dle myšlenky jednotné dávky však i zaměstnaný člověk může o práci přijít, nebo může onemocnět - a právě jednotná dávka ve výši cca 4 000 Kč by mu měla umožnit se na tuto situaci připravit. Tato dávka se mu navíc vyplácí i v době jeho nemoci nebo nezaměstnanosti, a tudíž nezůstane bez minimálního zabezpečení.

Zvýší jednotná dávka motivaci lidí k práci?

Otázkou je, zda je jednotná sociální dávka dostatečně vysoká i pro člověka dlouhodobě nezaměstnaného či jinak postiženého. Stejně tak je otázkou budoucnost lidí, kteří pracují a tuto dávku jednoduše použijí na svou spotřebu - a nikoli ke spoření, k investicím, nebo k jinému způsobu zhodnocení těchto prostředků.

Nelze popřít, že právě charakter rovné sociální dávky zvyšuje zodpovědnost lidí za svou budoucnost, což si bude muset každý uvědomit. Stejně tak bude obrovskou motivací pro nezaměstnané, aby si hledali práci: pro mnoho nezaměstnaných bude dávka ve výši 4 000 Kč velmi nízká. Pokud si však najdou práci a začnou pracovat, o tuto dávku nepřijdou, a naopak jim ještě zvedne úroveň jejich příjmů. Tato skutečnost je velkým obratem oproti dosavadní praxi, kdy zaměstnaný člověk s platem blízko minimální mzdě má srovnatelný příjem s člověkem, který nepracuje a žije ze sociálních dávek.

Příklad:

Vydělá-li dnes prodavačka např. 6 800 Kč, zůstane jí po odečtení daní, socíálního a zdravotního pojištění něco málo přes 5 000 Kč. Pokud do práce dojíždí, může se tato částka ještě výrazně snížit. Oproti tomu nezaměstnaný člověk získá díky státnímu sociálnímu systému sociální dávky, které mohou i překročit částku životního minima, a téměř se dostává k výši čistého příjmu uvedené prodavačky či jiného zaměstnance. Pokud má nezaměstnaná rodina děti, její příjem ze sociálních dávek se výrazně zvyšuje - třeba až na úroveň, kterou by její členové mohli získat v případě, že by pracovali.

Lze říci, že právě tato skutečnost je nejvíce demotivujícím a deformačním prvkem současného sociálního systému. Člověk, který pracuje a je pro to ochotný obětovat své pohodlí, volný čas apod., se má hůře, než člověk, který nemá o práci zájem a sociální systém zneužívá.

Příklad:

V případě existence jednotné sociální dávky ve výši cca 4 000 Kč by zaměstnankyně ke svému čistému platu 5 400 Kč získala další 4 000 Kč, a její příjem by se tak vyšplhal na částku 9 400,- Kč čistého.  Na jejím dalším rozhodnutí by bylo, jak s těmito prostředky naloží. Naopak nezaměstnaný člověk by získal stejnou částku ve výši 4 000 Kč. Jeho příjem už by tak nebyl stejný, ale výrazně nižší než příjem zaměstnané.

Může být jednotná sociální dávka solidární a spravedlivá?

V této souvislosti je třeba odmítnout námitku, že tento systém odstraňuje solidaritu bohatých s chudými. Nadále totiž bude platit pravidlo, že bohatý přispěje více, než chudší. Bohatý tak do sociálního systému zaplatí např. 20 000 Kč měsíčně, zpět však dostane pouhé 4 000 Kč. Naopak člověk, který zaplatí jen např. 2 000 Kč, nebo dokonce nic (pokud je nezaměstnaný), získá vždy stejně, tedy 4 000 Kč.

Podle propočtů by byly náklady na jednotnou sociální dávku vysoké a odpovídaly by či mírně překračovaly náklady současného sociálního systému, které tvoří téměř 350 mld. Kč. Na druhou stranu by ale tento systém znamenal výrazné zjednodušení celého systému, který by mohlo obhospodařovat pouze minimum úředníků. Dalším velkým přínosem by bylo totální znemožnění zneužívání těchto sociálních dávek. To vše by znamenalo velké úspory. Prosazení jednotné sociální dávky by se dotklo každého občana ČR, ať je v jakémkoliv postavení. Jedněm se bude zdát tento systém nespravedlivý, druhým spravedlivý a prospěšný. Proto bude nutné o konkrétní podobě rovné sociální dávky ještě pečlivě diskutovat.