Česká národní banka dnes nedostála své pověsti poněkud neodhadnutelného protihráče. Naopak zcela v souladu s naším očekáváním ponechala na svém měsíčním zasedání bankovní rady věnovaném měnové politice své klíčové úrokové sazby beze změny na úrovni 3,75%. Málokdo však po velmi překvapivém uvolnění měnové politiky z minulého měsíce čekal jiné rozhodnutí. ČNB se tak neinspirovala u sousedního Polska nebo Maďarska, kde místní centrální banky rozhodly během posledního měsíce o zvýšení úrokových sazeb v případě obou zemí o půl procentního bodu. Otázka tedy stojí tak, jak dlouho ještě můžeme čekat, že měnová politika zůstane beze změny v České republice. Domníváme se, že ČNB bude své zahraniční partnery a to nejen středoevropské, ale i na úrovni Evropské unie anebo Spojených států - následovat ještě v tomto roce, přičemž již v poslední čtvrtině tohoto roku dojde k nárůstu úroků. Důvodem bude skutečnost, že ekonomika bude zrychlovat tempo svého růstu a také inflace poroste. Ani proti koruně dnes nebyl podniknut žádný útok v podobě verbální anebo "skutečné" intervence. Koruna se přitom ocitla mezi dvěma protichůdnými tlaky. Na jednu stranu neochota obchodníků zbavit se domácí měny podporuje korunu v posilování, na druhou stranu vývoj eura k dolaru vytváří tlaky přesně opačné, tedy směrem k jejímu oslabování. Euro se totiž dnes vyšplhalo na své patnáctiměsíční maximum vůči americké měně a prozatím se nezdá, že by v nejbližších hodinách či dnech mělo tempo svého posilování zpomalit. Příčinou zůstává nedůvěra investorů k míře a rychlosti oživování americké ekonomiky. Velký prostor k lámání dalších rekordů však již euru nezbývá.