Už poněkolikáté od počátku roku česká koruna prokázala, že se jí nechce ven z pásma 31,25 31,80 korun za euro. Poté, co se v závěru minulého týdne přiblížila slabšímu okraji tohoto pásma (31,80 CZK / EUR), opět se od něj odrazila a začala mírně posilovat. Obchodování na trhu má ryze technický charakter, pohyb koruny je prakticky odpoután od domácích fundamentálních zpráv. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat, jaký vývoj bude následovat: koruna posílí až ke spodní hranici pásma, ve kterém dlouhodobě zakotvila, a poté se bude celý cyklus opět opakovat. Nic na tom zřejmě nezmění ani čtvrteční zasedání České národní banky, která bude hlasovat o změně úrokových sazeb. Nečekáme však, že by tentokrát k další úpravě úrokových sazeb došlo. Pozornost řady investorů se opět obrátila k akciovým trhům. Ty totiž opět začala klesat k dalším rekordním minimům. Potvrzují se tak naše slova, že na investice do akcií je stále ještě dost času trhy svého dna stále nedosáhly. Tentokrát je nová vlna poklesu vyvolána již tradičně - opět se zostřujícím napětím na Blízkém východě, ale určitý díl viny je možno připsat i poslední aféře kolem třetí největší maloobchodní sítě Ahold. Ta totiž musí revidovat své hospodářské výsledky za roky 2000 až 2002 poté, co její dceřinná americká společnost US Foodservice opakovaně nadhodnocovala své zisky. Princip byl zcela stejný, jako v nechvalně známém případu WorldComu či Enronu. Řada komentátorů označuje aféru za první svého druhu v Evropě. To však není přesné. Předně Foodservice byla americkou dceřinou společností evropské firmy. Evropská centrála má na zkreslování výsledků jen malý podíl. Není náhodou, že podobné skandály se dějí právě ve Spojených státech. USA sice mají zřejmě nejdokonaleji vypracované účetní předpisy na světě, ale dokonalý zákon je něco jiného než jeho dodržování. V USA má kapitálový a zejména akciový trh daleko důležitější úlohu, než v Evropě. Většina podniků je skutečně řízena prostřednictvím vlastnických práv vyplývajících z akcií a akcie tvoří obrovský podíl majetku domácností. Příjmy manažerů jsou pak často přímo úměrné ceně akcií jimi řízených podniků. Proto je logická snaha vyhnat cenu akcií co nejvýše, a to často i podvodnými praktikami. Naproti tomu v Evropě jsou vlastnická práva značně provázaná. Jeden podnik vlastní druhý a všichni dohromady jsou pak vlastněny bankou, která je ještě napolo státní. V takovém prostředí je motivace manažerů manipulovat se ziskem a potažmo s cenami akcií nesrovnatelně menší. Navíc domácnosti vlastní mnohem méně akcií než jejich americké protějšky, a tak ani pokles akciového trhu není takovým problémem. Není možno říci, kolik podobných skandálů se ještě vynoří. I kdyby se však již neobjevil žádný, akciové burzy stejně zatím nemají důvod k optimismu. Svět možná stojí před válkou s Irákem. Na zotavení jak americké, tak evropské ekonomiky si ještě počkáme. Čas akcií dosud nepřišel.