Na počátku minulého týdne se začaly na finančním trhu množit spekulace, že Argentina se dostala do závažných finančních problémů a není s to splácet svůj dluh ve formě státních dluhopisů, který má vůči vládám i soukromým investorům po celém světě. V noci z pondělka na úterý při obchodování v Japonsku se již o možné platební neschopnosti Argentiny hovořilo otevřeně a v úterý ráno bylo zřejmé, že světu hrozí "druhá argentinská krize" v tomto roce. Podobná situace se totiž odehrála již v létě. Bohužel drtivá většina investorů má tendenci chovat se jednak stádně, jednak házet všechny země do jednoho pytle. To první znamená, že jakmile se jediný vyděšený investor rozhodne své investice v některé zemi ukončit, všichni ostatní jej v panice následují, aniž by poslouchali svůj vlastní rozum. To druhé vede k tomu, že investoři v podstatě dělí všechny země světa na vyspělé, rozvíjející se a nerozvinuté a je jim jedno, že do kategorie rozvíjejících se zemí spadají tak odlišné státy, jako jsou například Argentina, Česká republika, Slovensko, Rusko, Turecko, Jihoafrická republika nebo třeba Singapur. Když některou z těchto zemí uznají za dočasně problémovou, dojdou okamžitě k názoru, že problémové jsou všechny rozvíjející se země a preventivně stáhnou své investice plošně ze všech těchto států, což při dnešní celosvětové liberalizaci pohybu kapitálu není nic obtížného. Platební neschopnost jedné jihoamerické země ať již skutečná nebo jen domnělá - tak během několika hodin může způsobit hromadný odliv peněz zahraničních investorů například z České republiky. Během letošní první argentinské krize v důsledku tohoto jevu oslabila koruna o 45 haléřů. Je proto zřejmé, že finanční trh se v úterý ráno probudil s obavami o osud koruny a úzkostlivě sledoval všechny nové zprávy přicházející z Argentiny. A ty nebyly nikterak příznivé. Celkový dluh této země totiž činí 132 miliard dolarů (asi 4 924 miliard Kč), což je asi jedna polovina hrubého domácího produktu země. Případná platební neschopnost by tak byla vůbec největším bankrotem v dějinách. Za své problémy si stát může sám, protože hýřivost státní kasy je obrovská a veškerá pomoc, která mu kdy byla poskytnuta, byla vždy namísto umenšení hrozivě narůstajícího dluhu použita na další rozhazování. Argentinský prezident se pokusil o vstřícný krok a oznámil, že jeho vláda nabídne držitelům dluhopisů tzv. "restrukturalizaci", která by spočívala ve výměně současných dluhopisů za nové, méně výnosné. Jenomže rizikovost dluhopisů je měřena právě výnosem z dluhopisů. Aby byl investor ochoten koupit si velmi rizikový dluhopis, což argentinský jednoznačně je, vyžaduje na oplátku za podstoupení rizika i vysoký zisk, tedy vysoký výnos. Tradičně nejméně rizikové a tedy nejméně výnosné jsou americké dluhopisy. Argentinské dluhopisy, o jejichž (ne)splacení momentálně jde, přitom mají výnos neuvěřitelných 23 procent nad americkými. Stejně špatně jsou na tom již pouze dluhopisy nigerijské. Je tedy zřejmé, že mezi investory tento návrh vyvolal paniku, protože jej pochopili jako faktické přiznání insolventnosti. Dokonce i Mezinárodní měnový fond, který až doposud držel nad Argentinou ochranou ruku a již dvakrát jí pomohl, přijal tento plán velmi chladně a prohlásil, že v současnosti již neví, jak zemi pomoci. Podle očekávání velké množství měn rozvíjejících se zemí - a to včetně české koruny - oslabilo, jakmile tato fakta vešla ve známost. Na české scéně se však situace uklidnila nad očekávání rychle. Zatímco například turecká lira nebo polský zlotý se po celý týden potýkali s oslabováním, koruna se prakticky okamžitě navrátila na posilující trajektorii. Potvrdila tak již poněkolikáté naposledy se tak stalo po 11. září - možná trochu překvapivou skutečnost, že mnozí zahraniční investoři začali naši měnu pokládat za určitý bezpečný přístav, který poskytuje útočiště v dobách celosvětových turbulencí na finančních trzích.