Vytvořit konkurenční prostředí v oblasti vysokého školství je velmi důležité, ne však úplně jednoduché. Proč konkurenční prostředí? Vysoké školy mají nedostatečnou motivaci k efektivnímu fungování, zkvalitňování výuky, partnerskému přístupu ke studentům či zohledňování potřeb praxe. V prostředí, kde by se student rozhodoval na základě kvality a druhu školy a pro samotnou školu by byl potenciálním zdrojem příjmů by se situace změnila. Nízká kvalita výuky, nevyhovující studijní plán, či příliš velký počet studentů ve škole by totiž mohly studenta vést k odchodu ze školy, či změně oboru. Školné by napomohlo zvýšit i studijní morálku. V současnosti si mnoho studujících z lenosti či pohodlnosti záměrně prodlužuje délku studia. Zatěžují tak déle státní rozpočet a zabírají místo jiným zájemcům o studium. Již v současnosti je však možné od studentů, kteří překročí standardní délku studia o více jak jeden rok, vybírat školné. Některé školy tohoto nástroje již využívají. Nejde však pouze o gesto výchovné. Ministerstvo školství se totiž chystá přestat školám vyplácet dotace na "přesluhující" studenty. V tu chvíli si zřejmě za studium připlatí "přesluhující" studenti na všech vysokých školách. Vzdělání je velmi cenný kapitál. Přesto studenti nenesou náklady spojené se studiem svého oboru (nesou pouze životní náklady) a výnosy plynoucí ze vzdělání ve formě budoucích osobních příjmů tak nemají dostatečnou spojitost s předchozími náklady potřebnými na získání vzdělání. Kvalitní vysoké školy či fakulty mají dnes jen velmi málo z toho, že jejich absolventi jsou na trhu práce úspěšní, a na růst jejich rozpočtů a kapacit to má jen velmi malý vliv. Správně nastavené školné by začalo tyto vazby posilovat. Lze očekávat, že by se posílila i zpětná vazba úspěšných absolventů se školami, protože školy by měly mnohem větší zájem vykazovat jejich (a tedy své) úspěchy. To by bylo pro školy zároveň motivací získávat studenty s nejlepšími studijními předpoklady. Významným kladem školného je i to, že by pomohlo racionalizovat poptávku po terciárním vzdělání a optimalizovat počty uchazečů o studium různých oborů s ohledem na trh práce. Často se opakujícím argumentem proti soukromému spolufinancování vysokoškolského studia je to, že vzdělání se stane privilegiem bohatých a studenti z chudších skupin populace budou dodatečnou finanční zátěží omezováni v přístupu k tomuto vzdělání. Přestože příjmové rozdíly rostou, je naše společnost ještě stále příjmově relativně homogenní. Samotné potenciálně zavedené školné však není nákladem jediným ani nejvyšším. Ve srovnání se ztrátou příjmů, kterých by mohlo být dosaženo za jinak stejných okolností v běžném zaměstnání, je naopak spíše zlomkem nákladů. Navíc pro velkou část studentů by nebylo velkým problémem si na školné vydělat již během studia. Ti ostatní by mohli využít systému půjček na financování vzdělání s možností začít splácet až tehdy, kdy si to budou moci dovolit. Školné je i jednou z možností jak řešit současné finanční problémy vysokých škol. Nepočítá se totiž s tím, že by stát snížil své dotace o částku na něm vybranou. Ač sám student, jsem pro zavedení školného. A to nejen proto, že současných studentů by se placení školného netýkalo.V době, kdy na vysokých školách studuje stále větší část populace, je spoluúčast studentů na financování těchto institucí více než žádoucí. Rysy předkládaného zákona Autoři předkládaného zákona, který ve středu, mimochodem, odmítla vláda, si od zavedení školného zejména slibují: * získání dodatečných finančních prostředků pro oblast vysokého školství, * postupné otevření vysokých škol pro každého, kdo má ke studiu a uplatnění nabytého vzdělání předpoklady, * vytvoření takového systému půjček a podpor, aby zavedením školného nevznikly další bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání, ale aby se postupně odstraňovaly bariéry stávající. V dlouhodobém výhledu jde o to zmenšit závislost šancí na získání terciárního vzdělání na sociálním původu a ekonomických podmínkách výchozí rodiny, * zvýšení zainteresovanosti vysokých škol na kvalitě a efektivnosti vzdělávání, * zvýšení odpovědnosti uchazečů o studium při výběru oboru a typu studia s ohledem na měnící se situaci na trhu práce, * zvýšení odpovědnosti studentů vysokých škol při studiu a plnění studijních povinností. able border="3" width="100%" bordercolor="#000080">

Stanovení školného podle poslaneckého návrhu zákona Základ
25% z roční neinvestiční dotace na studenta X Koeficient, který stanovuje škola
min. 0,5, max. 1,5* = Školné * ve druhém roce studia max. výše koeficientu zvýšena na 1,75, v dalších letech max. 2,0 Podle různých odhadů by se výše školného v prvních letech zavedení pohybovala v rozmezí 14 000 16 000 Kč ročně. Zhruba 10% z vybraného školného by putovalo do stipendijního fondu školy. Navrhovaný zákon stanovuje, že každý student bude mít nárok na půjčku až do výše školného a to buď od soukromého subjektu (banky, pojišťovny), nebo od "Správy odloženého školného", kde bude pohledávka školy ve výši neuhrazeného školného evidována. V obou případech bude absolvent své závazky povinen splácet až po překročení průměrného příjmu, a to stanoveným procentem z příjmu. Úroky z půjčky budou odečitatelnou položkou ze základu daně. Může je splácet i zaměstnavatel, který je bude moci započítat do nákladů. able border="3" width="100%" bordercolor="#000080"> Studentský přídavek* příspěvek na stravování
250 - 450 Kč měsíčně příspěvek na ubytování
900 - 1400 Kč měsíčně příspěvek na dojíždění
3 - 70% ceny * tři pásma v závislosti na životním minimu (hranice 1,1 a 1,8 násobek životního minima) O tom, zda je předkládaný zákon ideální, se jistě povedou rozsáhlé diskuse. Konkrétně třeba o tom, zda má smysl, aby školné platil i student, který vzápětí dostane zpět větší částku v rámci studentského přídavku? Nebo zda nehrozí, že nově vytvořená instituce "Správa odloženého školného" spadající pod Ministerstvo školství přeroste v další byrokratický moloch? Zda systém půjček a ručení není příliš složitý? Ale přesvědčte se sami - www.skolne.cz.