Česká koruna dnes výrazněji než v minulých dnech posílila k euru. Velmi příznivý vliv na ni měla situace v celém středoevropském regionu, protože společně s korunou posílily i okolní měny, jako je zlotý, forint nebo slovenská koruna. Opět se tak potvrdila silná vzájemná provázanost těchto měn. Zpevňování koruny by nyní mohlo ještě nějakou chvíli vydržet. Jak jsme již uváděli v minulosti, očekáváme brzy posílení až pod úroveň 33 korun za euro. Ovšem zároveň s tím ale upozorňujeme, že situace v regionu stále zůstává poměrně nepříznivá, většina investorů má na středoevropské země stále pesimistický pohled, a tak drobné posílení, kterého se dočkáme, prozatím rozhodně nenaznačuje žádný zásadní obrat směrem k skutečně dlouhodobému zpevňování. Půdu pod nohama však opět ztrácí dolar. Dnes se propadl k euru na nejslabší hodnotu za uplynulý měsíc. Schůzka zemí G7 tedy selhala, a to navzdory snaze politiků přesvědčit finanční trh, že dolar již nemá důvod k dalšímu oslabování. Ve skutečnosti investoři politikům nevěří, že by byli schopni dohodnout se na společné, koordinované akci proti vývoji na devizovém trhu. Obavy z velkého deficitu americké platební bilance jsou stále větší než strach z potenciální intervence na oslabení eura. A tak výprodeje dolaru pokračují. Pro korunu to znamená, že se dnes navrátila pod 26 korun za dolar, kde se již před časem pohybovala. Navíc se stále domníváme, že je jen otázkou času, než se koruna dostane pod 25 korun za dolar. A to zvláště pokud ještě nějakou dobu vydrží posilování koruny k euru a zároveň oslabování dolaru k euru, což obojí je dosti pravděpodobné. Otázka prodeje dolarů za koruny je tedy stále aktuální. Česká národní banka dnes poněkud poodkryla karty, když zveřejnila záznam ze svého posledního zasedání věnovaného měnové politice. Ze záznamu vyplynulo, že bankovní rada se jednomyslně rozhodla ponechat úrokové sazby beze změny na 2%. Zároveň však bankovní rada konstatovala, že inflace roste poněkud rychleji, než předpokládala. Bankovní rada také konstatovala, že vývoj inflace nasvědčuje pomalému zvyšování úrokových sazeb a tedy podražování úvěrů od poloviny tohoto roku. Ovšem centrální banka má značně ztíženou pozici při plánování svých kroků, protože dosud nejsou známy nejen dopady všech chystaných daňových úprav, ale co hůř, není dosud ani jisté, k jakým daňovým a deregulačním změnám vláda opravdu přistoupí. V takové situaci, kdy centrální banka musí pracovat s několika variantami domácího vývoje v závislosti na rozhodnutích vlády, se o měnové politice rozhoduje obtížně. Markéta Šichtařová