Jeden z předních intelektuálů 20. století, frankofonní Švýcar Denis de Rougemont vydal své zásadní dílo Láska a západ rok předtím, než nacisté vtrhli do Paříže. Kniha vzbudila senzaci a postupně byla přeložena do čtrnácti jazyků. Nyní vychází poprvé i česky.
Nejpregnantněji asi odpověděl Timothy Snyder, když řekl: "Jejich síla spočívá výhradně v povolnosti publika, jejich výkon probouzí sen o pasivitě."
Téměř půl století žila na samotě poblíž Havlova u Žďárce, říkali jí „lesní žínka“ nebo „žďárecká poustevnice“. Přátelila se s rodinou Václava Havla a její dopisy bezmála čtyřicet let inspirovaly básníka Otokara Březinu. Byla vzdělaná, vzpurná, citlivá i houževnatá. O celá desetiletí předběhla některé feministické postoje, stejně jako dnes tolik diskutovanou myšlenku trvale udržitelného života.
Jean-Paul Sartre - filozof, který revolucionalizoval chápání lásky a svobody. Jeho nekonvenční vztah se spisovatelkou a feministkou Simone de Beauvoirovou, otevřené milostné svazky a filozofie intimity bourají tradiční společenské konvence. Sartre nabídl radikálně nový pohled na mezilidské vztahy a osobní svobodu.
Na Harvardově univerzitě proběhla první ze série přednášek věnovaných Václavu Havlovi. Uvedl ji Michael Ignatieff, kanadský politik a filozof, který před naplněným sálem přiblížil Havlovy myšlenky a jejich aktuálnost pro dnešní svět – především pro Spojené státy, které v předvolebním období čelí mnoha výzvám.
Ivan Iljin nenáviděl komunisty a uprchl před nimi. Žil v Německu, kde snil o návratu cara do Ruska a vítal příchod Mussoliniho a Hitlera k moci jako úsvit nového, lepšího věku. Před sedmdesáti lety zemřel zapomenutý ve Švýcarsku - a zapomenutý by zůstal, kdyby si ho nevybral jako svého "spřízněného filozofa" Vladimir Putin.
Pohled filozofa Miroslava Petříčka na umění a jeho smysl chce zprostředkovat nová výstava Galerie hlavního města Prahy nazvaná Myšlení obrazem. Ve druhém patře Městské knihovny na Mariánském náměstí ji lze navštívit od středy, potrvá do 28. ledna. Jejím cílem je, aby tu divák něco prožil a začal o umění uvažovat.
"O filozofii panují různé předsudky. Že je příliš složitá nebo že lidé, kteří ji dělají, jsou moc chytří. Nic z toho není pravda," říká český fenomenolog Martin Nitsche. V současnosti se zabývá například tématem odolné společnosti. Také připravil přednášku k právě vrcholící výstavě děl Jitky Svobodové, kterou lze vidět už jen do neděle 20. srpna.
Bezmála po čtvrt století se českého překladu dočkaly Mapy smyslu, obsáhlé první dílo kanadského psychologa Jordana Petersona, dnes označovaného za bojovníka proti chaosu, nejednoznačnosti současného světa i krizi maskulinity. Kniha skýtá podrobnější vhled do těchto myšlenek, stejně jako důvody, proč se mít na pozoru před jeho radami.
Ivan Dubský, který patřil k nejvýznamnějším českým filozofům současnosti, zemřel tuto středu ve věku 96 let. Ve svém obsáhlém díle se věnoval především historii filozofie, byl uznávaným znalcem prací Jana Patočky a Martina Heideggera. Významná byla i jeho pedagogická činnost. V období normalizace se ocitl v nemilosti komunistického režimu, patřil k signatářům Charty 77.
Když roku 1984 umíral francouzský filozof a historik Michel Foucault, zakázal posmrtnou publikaci svých děl. Přesto se ke čtenářům nakonec dostal čtvrtý svazek jeho Dějin sexuality a nyní k němu přibude další práce. Kniha nazvaná Le Discours philosophique, v překladu Rozprava o filozofii, vyjde francouzsky 12. května, oznámilo nakladatelství Éditions du Seuil.
Společnost založená na strachu a potlačování svých pocitů není odolná. Právě odolnost je ale cestou z krize. Filozofka Alice Koubová v rozhovoru odmítá myšlenku, že člověk má vydržet vše, a vysvětluje, proč tento přístup k řešení problémů selhává. "Na jedné straně je takzvaně přecitlivělá generace a na druhé ta, která nás dovedla na pokraj ekologického kolapsu a geopolitické záhuby," říká.
Ve věku 74 let toto úterý zemřel filozof, estetik a teoretik umění Petr Rezek. Informovala o tom Akademie výtvarných umění v Praze, kde učil. Pedagog patřil k žákům filozofa Jana Patočky, měl blízko k historiku umění a kurátorovi Jindřichu Chalupeckému. Za normalizace mohl vykonávat jen nekvalifikovaná zaměstnání, vedl bytové semináře a vydával v samizdatu.
V mládí zkoumal vědce, experimenty i technologie. V posledních letech čím dál důrazněji hlásal, že dosavadní způsob lidské existence naráží na meze možného rozvoje. Ve věku 75 let zesnul Bruno Latour, významný francouzský sociolog, antropolog a filozof vědy. Byl držitelem Holbergovy ceny a emeritním profesorem Pařížského institutu politických věd známého jako Sciences Po.
Svět se definitivně změnil. Intelektuálové už nejsou ani avantgardou lidstva, ani přecitlivělými jedinci upozorňujícími na možná společenská nebezpečí, nýbrž "osinou v zadku civilizace". Vadí, jednoduše vadí, protože svým věčným přemýšlením a angažovaností narušují pohodový klid samovolně běžícího systému. Stávají se "veřejnými nepřáteli", s nimiž je potřeba zatočit jako s nepříjemným hmyzem.
Erich Maria Remarque ve známém románu z první světové války Na západní frontě klid popsal typickou scénu po útoku: „Raněné odnášejí na obvaziště. Ráno je kalné, saniťáci běhají s čísly a cedulkami, ranění vrní. Začíná pršet.“ Jedním z nosičů raněných v tomto konfliktu byl i francouzský jezuita Pierre Teilhard de Chardin.
„Bůh žije a čte Agambena.“ Nápis, který se během pandemie objevil na stěně jednoho milánského kanálu, svérázně poukázal na to, co napadlo mnoho čtenářů tohoto italského filozofa. Kniha Homo sacer, jeho nejslavnější dílo z roku 1995, se zpětně jeví jako prorocká.
Annu Hogenovou mají média ráda. Levá, pravá, veřejnoprávní i dezinformační. A mnohá mezi tím. Její názory přitom nezřídka oscilují mezi spekulací a konspirací. Dobře je to patrné na historických paralelách, kterým skoro nikdy neodolá. Tou poslední - o normalizaci - vyvolala slušný rozruch. A opět minula terč.
Za rozdělení společnosti v době pandemie může podle fenomenoložky Anny Hogenové fakt, že vývoj vakcíny proti koronaviru ovládla touha po zisku. Populární filozofka věří, že tržní systém je ještě nebezpečnější než předlistopadová totalita, protože potichu pronikl do politiky, vědy i vzdělání. "Lidé to ale nebudou chtít slyšet," říká v rozhovoru a radí, jak v postmoderním světě pečovat o svou duši.
Nikdy v dějinách nebyl člověk hodnocen tak nízko, žijeme pod své možnosti a schopnosti, všímá si pětasedmdesátiletá spisovatelka a esejistka Sylvie Richterová. Působila jako profesorka české literatury na univerzitách v Itálii, kde žila od počátku 70. let minulého století. Posledních deset let pobývá střídavě v Praze a Trevignanu Romanu.
Dvě desítky hostů a mnoho přednášek, včetně těch s přesahem do astronomie či hudby, nabídne Evropský festival filozofie. Koná se ve Velkém Meziříčí od 29. srpna do 12. září na vnitřním nádvoří místního zámku a v klubu Jupiter.
