Okamura v čele sněmovny - lze to přirovnat k něčemu, co jsme v české politice zažili po roce 1989?
Volbu Tomia Okamury vnímám jako mimořádně špatnou zprávu pro českou demokracii. Přemýšlel jsem nad srovnatelnou situací a zdá se mi, že je to podobné, jako kdyby v roce 1996 Miloš Zeman výměnou za podporu svých premiérských aspirací složil koalici s komunisty a republikány a ČSSD by podpořila ve volbě předsedy Poslanecké sněmovny Miroslava Grebeníčka nebo Miroslava Sládka.
Připomínám, že ČSSD pod Zemanovým vedením tehdy vyjednala podporu pro menšinovou vládu pravého středu, do čela sněmovny se posadil sám Zeman a byla tak vystavěna hráz proti extremismu.
Co se tedy stalo podle vás tentokrát a co z toho plyne?
Ve středu 5. listopadu roku 2025 tady 79 až 80 poslankyň a poslanců hnutí ANO předvedlo pravý opak, co tehdy ČSSD.
V jakém slova smyslu?
Poslanecký klub hnutí ANO unisono na pokyn stranického vedení, tedy Andreje Babiše, podpořil do čela sněmovny člověka, který celou svou politickou kariéru založil na zpochybňování základních demokratických hodnot a institucí, na xenofobii, na destrukci sněmovní diskuse a také na tom, že hnutí, které založil a vede, vnímá jako své osobní vlastnictví.
Čekal jste něco jiného?
Často si opakujeme, že hnutí ANO není monolit, že v něm snad existují skupiny či jedinci, kteří vnímají svět méně polarizačně, pragmaticky a bezhodnotově než jejich lídr, nicméně ani bezesporu mnozí schopní politici z tohoto hnutí v sobě nenašli odvahu a čest se tomuto nechutnému handlu postavit. Tomio Okamura je tak primárně ostudou hnutí ANO.
Čím si to vysvětlujete?
Samozřejmě - jeho zvolením do čela Poslanecké sněmovny jej dostali co nejdál od budoucí vlády, nicméně heslo účel světí prostředky v tomto případě znamená velmi špatný vzkaz dovnitř české společnosti - tedy že sprostota se vyplácí a nedemokratické a proruské postoje nejsou problém - a také reputační problém pro Česko v zahraničí.
Všechny - a mnohé další - Okamurovy otřesné, dehonestační, rasistické či misogynské věty, které včera citovali v Poslanecké sněmovně poslanci budoucí opozice, jsou bohužel realitou a zahraniční média je jistě odprezentují s oprávněným dovětkem, že Česko má v čele klíčové politické instituce extremistu.
Zajímavých věcí se ale ve středu odehrálo víc. Jako první mne napadá, že při volbě místopředsedů neprošel ani jeden zástupce budoucí opozice…
Nezvolení žádného z navržených kandidátů budoucí opozice do pozice místopředsedy sněmovny se vedle zvolení Okamury jeví jako menší problém.
A co debakl Olgy Richterové? Vždyť ona nejenže nedostala hlasy od formující se vlády, ale kromě poslanců Pirátů ji nevolil skoro nikdo ani z opozice…
Neúspěch Olgy Richterové se dal předpokládat - je zjevně, že čtyři strany odstupující vlády chtějí při obsazení opozici přislíbených místopředsednických pozic spolupracovat.
A co neúspěch Jana Skopečka?
Fakt, že nebyl zvolen Jan Skopeček, přičemž většina poslanců Spolu a STAN zjevně volila kandidáta ANO Patrika Nachera, hned od začátku buduje ve sněmovně hlubokou propast.
Co to tedy celé znamená pro budoucí vztahy koalice a opozice?
Můžeme myslím počítat s podobnou polarizací jako v předchozím volebním období, protože toto gesto je určitě přesnějším obrazem toho, jak monoliticky chce budoucí vláda a její poslanci stavět politiku bez otevřené diskuse nejen s opozicí, ale dokonce ani s poslanci vládních stran, než zcela falešné přísliby nového předsedy dolní komory - tedy že bude integrátorem.
