Piňaty určitě znáte. Jde o figuríny představující nejčastěji zvířata, jež jsou naplněny sladkostmi. O dětských narozeninových oslavách a svátcích bývají tato zvířátka bita holí a jejich "sladké útroby" jsou následně zkonzumovány zúčastněnými. Takhle alespoň vypadá ona americká, komerční verze, kterou Češi znají z filmů či z domácích videí, kde děti pálkou omylem trefují namísto figuríny někoho z přihlížejících. Původ rituálu, jak tvrdí Wikipedia, však sahá až k Aztékům.
#hodnoceni
Vývojáři z Rare barevná zvířátka oživili a zasadili je do hry Viva Pinata, která před rokem slavila úspěch na Xboxu a nyní vychází v podobě určené počítačům. Hra je uvařena podle ozkoušeného receptu; částečně čerpá z Pokémonů, ale má v sobě také něco z tycoonových her, a tuhle zvláštní směsici dochucuje špetka originality. Zajímavé je, jak vývojáři navázali na tradici piňat. Ve hře se totiž stanete zahradníkem na ostrově, kde piňaty "vznikají" a odkud tedy putují na oslavy po celém světě.
Pokémonské jádro představuje právě prvek získávání zvířátek. To člověku poskytuje uspokojení a pocit hrdosti na své schopnosti. Na rozdíl od japonského fenoménu, v této hře nemusíte tvora nejprve zmlátit či omámit, a pak jej do konce jeho života věznit v mrňavém pokéballu, ve Viva Pinata na to musíte jít mírumilovně: zvíře nalákáte do své zahrady tak, že mu připravíte ty nejlepší podmínky. Žížaly jsou nenáročné, těm stačí jenom kyprá půda, ale třeba takový jelen - ten už dá zabrat. Celý tenhle proces je složitější, než se zdá. Nejprve totiž musíte splnit podmínky pro to, abyste zvíře uzřeli, pak pro to, abyste je nalákali do zahrady a "přesvědčili" je, aby se tam zabydlelo, a nakonec mu musíte zajistit takové podmínky, aby se rozmnožilo. Zvířat je přitom ve hře celá řada (od hmyzu, přes obojživelníky, až po velké savce) a každý chce něco jiného.
Dospělejší, než se na první pohled jeví
Viva Pinata je zkrátka hrou komplexní. Nestaráte se jen o živočichy, ale také o rostlinstvo, o byznys, a je nutné se též vypořádávat s problémy. Vzhledem ke specifičnosti jednotlivých druhů musíte často listovat v herní encyklopedii a není tedy divu, že po několika prvních hodinách budete v duchu kritizovat vývojáře za to, že vytvořili hru, ve které může uspět leda tak nějaký zvláštní kříženec Petra Fejka a Přemka Podlahy. A právě v okamžiku, kdy vám tohle všechno začne přerůstat přes hlavu, dohodí vám hra pomocníky. Zalévajda zalije květiny, další babča posbírá a prodá plody a velmi nápomocná je i místní prodavačka, která dodá (či odkoupí) vše od semínek, přes ovoce, až po dekorační předměty. Postav se vám představí celá řada a ne všechny jsou kladné.
Po přečtení tohoto stručného popisu jistě některé z čtenářů napadne otázka, zda vůbec hra má nějaký konec či cíl. Ano má, tím cílem je vybudování dokonale fungující zahrady. Nevím ale, zda se to někdy někomu povedlo... Viva Pinata je zkrátka hrou, která vám vydrží navěky. Postupem času sice dosahujete nových levelů (zkušenostmi jste odměňováni za kdeco), ale horní hranice je tak vysoko, že je v podstatě nedosažitelná. Vzhledem k této zvláštní povaze titulu dochází čas od času k obdobím stagnace. Zejména na vyšších úrovních, kdy se po vašem pozemku toulají všechna zvířata, která jste kdy spatřili, a roste zde tolik květin, že už nemůžete zasadit nové, se začnete nudit. Vždy ale přijde zlom a vám se otevřou doposud netušené možnosti.
Strategie, která se nedá ovládat myší
Doposud jsem popisoval xboxovou a PC verzi zároveň, neboť po stránce obsahové jde vlastně o kopie. Rozdíly lze najít teprve až v oblastech, které jsou pro obě platformy specifické. Původní verze hry je přizpůsobena konzoli; systém ovládání vychází z dispozic gamepadu a grafika pak těží z hardwarových možností konzole. Problém ale je, že při konverzi hry na PC na tyto hlediska nebylo myšleno. Vývojáři prostě ledabyle přenesli konzolovou hru na počítač. Viva Pinata samozřejmě můžete ovládat myší, ale průšvih je v tom, že myš nemá tolik tlačítek jako konzolový gamepad (a pokud má, hra na ně nehledí). Tím pádem si musíte dopomáhat čudlíky na klávesnici anebo v průběhu hry přehazujete nastavení myši. Klávesové zkratky si bohužel nastavit nemůžete. Tím to ale nekončí. Ovladači je přizpůsobena i rychlost pohybu po zahradě a ta je na PC poměry dost pomalá. Jestli čekáte, že se mírným cuknutím myši okamžitě teleportujete na druhý konec zahrady, tak budete zklamáni - musíte si tam pěkně pomalu doplout. A ještě stále nejsme u konce! Velkým neduhem konzolovek je automatické označování blízkých objektů, což znamená, že pokud je poblíž kurzoru zvířátko či rostlina, tak si kurzor objekt prostě a jednoduše ukořistí (tj. automaticky se označí). Inu, časem si na to zvyknete. Paradoxně ale občas dochází k situacím, že kýžený objekt naopak prostě označit nelze. Můžete zoomovat, klikat jak o závod, ale máte smůlu. I když... přeci jen znám jedno řešení! Pořiďte si xboxový ovladač, připojte jej k PC a zážitek bude takřka plnohodnotný.
Proč takřka? Protože nikdy nemáte jistotu, že vám hra poběží tak, jak má. Já jsem ji testoval na PC s procesorem Core 2 Quad 2.4 GHz, 4 GB RAM DDR2, s grafickou kartou GeForce 8800 GTS a s operačním systémem Windows Vista 64bit, a hladina FPS jen málokdy překročila číslo 30. Při otáčení kamery navíc docházelo k razantním poklesům framerate. A to jsem ani nemohl nastavit vysoké rozlišení, protože je hra nepodporuje. Nakonec jsem se musel spokojit s mírně deformovaným obrazem o rozlišení 1280x1024 na monitoru stavěném pro rozlišení 1440x900. Jako by těch překvapení nebylo dost, hra si pro mě připravila i pár vskutku památných okamžiků. Zhruba dvakrát se mi stalo, že framerate zničehonic radikálně poklesl takřka k bodu mrazu (rozpětí 0 až 4 FPS), takže jsem musel restartovat. Po druhém restartu se titul rozhodl, že mě podobných útrap ušetří a začal padat do Windows automaticky. To už pak člověka ani nerozhodí nesmyslné chybové hlášky, kterými mě v průběhu hry bombardovala nápověda ("Vámi požadovaný soubor nebyl nalezen" - no bodejť, vždyť jsem žádný nehledal). Třešničkou na dortu bylo smazání mého účtu a zmaření mnohahodinové práce. Co na tom, že jsem si svoji zahrádku tak vypiplal, hra se zkrátka rozhodla, že je účet poškozený a vyzvala mě k jeho přepsání a tedy k založení nové zahrady.
Sázka do loterie
Nerad bych Microsoftu křivdil. Ačkoliv mám vše, co jen bylo možné aktualizovat, aktualizované, možná je chyba přeci jen ve mně, řekl jsem si a začal jsem pátrat po diskusních fórech. Hledání bylo úspěšné! I když jsem narazil na spoustu hráčů, které problémy překvapují, neboť jim hra nejenže nepadá, ale také ji mohou spustit ve vyšším rozlišení, převažovaly stížnosti a lamentace. Spousta "virtuálních zahradníků" byla stejně nešťastná jako já. Někteří popisují totožné problémy, a jsou i tací, kteří hru vůbec nespustili.
Popsal jsem koncept, zhodnotil zpracování a tak zbývá jen multiplayer. Má vůbec hra něco takového? Multiplayer v pravém slova smyslu zřejmě ne, ale podle všeho by měla umožňovat online šmelení zvířátek a předmětů. Další zajímavý, motivační prvek! Bohužel, pro našince není dostupný. Když jsem se prostřednictvím hry pokoušel vytvořit Games for Windows Live účet, který mi kšeftování měl umožnit, byl jsem odkázán na webovou stránku, kde se zobrazil: napoprvé rudý nápis RUNTIME ERROR a popis nějakého vadného skriptu; napodruhé homepage českého Xboxu a nápis "Stránka nebyla nalezena"; a napotřetí homepage služby Games for Windows a oznámení, že tato služba "není v mém regionu podporována".
Komu je hra určena?
V první řadě by hra měla oslovit děti. Předpoklady k tomu má. Nejenže je hezká, roztomilá, ale také plně lokalizovaná. Malé hráče budou po celou hru navigovat obyvatelé ostrova, dospěláci si raději vypnou zvuk. Ostrovany sice nadabovali profíci z oboru, ale ve snaze o vystihnutí unikátní osobnosti té či oné postavy občas zapůsobí jejich výkon mírně řečeno afektovaně. Monology, během nichž o sobě mluví jeden z obyvatelů ostrova, starý zahradník, v ženském rodě, vás pak spíše rozveselí, nežli rozezlí.
Viva Pinata může uchvátit i dospělé hráče a nejen tu početnou skupinu, která vyznává hry á la The Sims... Já osobně jsem se u hry skvěle pobavil a nebýt těch technických nepříjemností, určitě bych se k ní ještě vrátil. Skutečnost je ale taková, že ten šmejd vyhodím do nejbližší popelnice a trdla, která se postarala o konverzi (firmu Climax), budu do konce svého mrzkého života proklínat. Pokud tedy máte možnost, pořiďte si raději skvělou xboxovou verzi.
