Klasických bojových her je na next-genech jak šafránu. Xbox 360 byl na tom do doby nedávné dokonce ještě hůře než o dost mladší sok - PlayStation 3. Majitelé lesklých černých rakví na Microsoftí klientelu však přestali dělat dlouhé nosy s vydáním dnes recenzovaného titulu. Ano, král "chytřejších" virtuálních soubojů je konečně tady a drtí veškerou konkurenci hnedle několika slušnými komby. Začněme ale pěkně popořádku.
Virtua Fighter byl odjakživa tak trochu jinou bojovkou než všichni ostatní žánroví pěšáci konzolového bitevního pole. Zatímco v Dead Or Alive, Tekkenu a hlavně Soul Caliburu jste mohli dostat ostudně nabančíno od kteréhokoliv frenetického "mačkátora", netušícího co a proč mačká, VF úspěšnost těchto lam zcela otočil. Jednotlivé souboje se totiž posunuly blíže k simulaci bojových umění. Nestačilo již tedy bezhlavě drtit jedno tlačítko a směrovku, museli jsme začít studovat jednotlivé bojové styly, diference postojů a úderů z nich vycházejících, efektivitu krytů, protiútoky a také si dávat bedlivý pozor na časování či dosah jednotlivých úderů.
#hodnoceni
Zatímco u konkurence bylo více méně jedno, kterou z X postav si zvolíte, VF dal jasně najevo, že každý přítomný borec je naprosto odlišný pro fatální ovládnutí specifických schopností. V praxi to vypadalo tak, že jsme s každou postavou strávili týdny, pak zkoušeli další a další a stejně se vrátili k té první, abychom všechny oponenty byli schopni rozsekat na maděru. Hodiny a hodiny tréninku a olámaných joypadů Posledním nejvydařenějším dílem byla čtyřka na PlayStation 2 platformě. Po dlouhé době Sony velkohubě anoncovali (již jsme si zvykli), že jejich nová konzole bude mít exkluzivní pokračování. Kolegové, schovávající se pod vlajkou japonského giganta zajásali a dočkali se.
Virua Fighter byl solidní hrou, to mu nelze upřít, ale objevilo se několik problémů kolísající AI protivníků, špatně vyhlazené hrany (jaggies) - nedostatečný antialiasing a hlavně totální absence online multiplayeru. Všechny tyto chyby se jeví jakožto nepochopitelné vzhledem k potenciálu PS3 a asociují jedno slovo rychlokvaška. Krátce po nepříliš výrazném úspěchu VF5 na této platformě se objevily informace, potvrzující odstranění všech vad na konkurenčním Xboxu 360 a hlavní důraz byl kladen na nově implementovaný online mód. To, že na Xbox ovladači si hráči navrch měli užít vibrací snad ani není potřeba zdůrazňovat.
Sega slib dodržela a vytáhla Sony další trumf z kapsy. Nic naplat, ale všichni soudní hráči moc dobře vědí, co to je zahrát si bojovku s kolegy na celé zeměkouli, účastnit se celosvětových turnajů či potrápit kamarády na friends listu. Sami jsme v redakci byli velmi zvědaví na funkčnost internetového klání a musíme s uspokojením prohlásit, že vše funguje přesně tak, jak má! Kdysi dávno jsme si zanadávali na mizernou odezvu 2D bojovek z Live Arcade, přičemž největším trnem v patě byly do vydání patchů Street Fighter II a Fatal Fury. Jaksi podvědomě jsme tedy podobné problémy očekávali i v případě Virtua Fightera a jsme rádi, že se díky bohu žádné excesy nekonají. Odezva tlačítek a pohyby jsou i na průměrném 3 MB DSL naprosto v pořádku, eliminovány jsou dokonce i setkání hráčů s odlišnou odezvou...
Rozdíly v grafice nejsou zas až tak markantní, jediné, čeho jsme si při rozlišení 720p na Xboxu všimli, je funkčnost antialiasingu; ostré zuby na objektech se tentokráte nekonají. V ostatních detailech jsou obě verze téměř identické, nahlášené vylepšení umělé inteligence se nekoná.Dosti ale bylo srovnávání, pojďme si povědět o herních módech. V hlavním menu najdete na prvním místě položku Arcade. V této variantě hry si projdete několik bitev s postupně se zlepšujícími protivníky, ovládanými konzolí; velmi zajímavou variantou se jeví volba časované verze, čili Score Attack. Zde se nejedná o nic jiného, než o snahu projít Arcade mód v co nejrychlejším času a zapsat se do tabulek těch nejlepších na Xbox Live.
Nejzábavnější volbou se pro všechny majitele Xboxu360 stává VS mód, kde budou bojovat s hráči celého světa jak v přátelských, tak i bodovaných utkáních. Síla hraní se v dnešní době zkrátka měří online váhami. Na tomto místě je ale také třeba varovat všechny čerstvě příchozí VF5 hráče, kteří s mistrem bojovek neměli tu čest věnujte se tréninku, pro úspěšný postup žebříčky budete muset dokonale nainhalovat herní principy. A přiučit se můžete s pomocí vašeho soukromého Dojo! Zde budete vedeni ke správným kombinacím tlačítek pro dané útoky a postupovat od základních úderů až k mistrovským šťouchům, přítomným ve spektakulárních kombech. Dojo je opravdu ideálním místem pro ovládnutí VF5 mechanismů.
Jakousi simulací Online meetingů a turnajů pořádaných reálnými hráči, je Quest. Ocitnete se zde v mapě, na níž jsou přítomna místa, označující arény plné různě pokročilých konzolí ovládaných hráčů. Vyberete místo a začnete bojovat. Pokud překonáte soupeře se stejným či lepším páskem než máte vy, dostanete zkušenosti. Pokračujete a postupně stoupáte po Kyu a Danech. Kromě páskování budete i vyhrávat spousty uzamčených předmětů, o nich ale více až u kolonky Customize. Celý Quest mód může také posloužit jako dobrý trénink na pokročilejší hráče v online VS módu, nejtěžší arény jsou plné opravdu drsných AI protivníků, řádně se zapotíte...
Kromě replayů, prozaicky nazvaných VF TV a obligátních Options se v menu tedy vyskytuje i zmíněná kolonka Customize. V ní upotřebíte odemčené předměty. Všechny charaktery budete moci vybavit různými kimony, klobouky, bandanami, exotickými doplňky, bižuterií, zbraněmi (pouze pro optický efekt) atd. K pořizování toho všeho samozřejmě poslouží i peníze, netřeba zdůrazňovat, že čím více navštívíte prestižních arén, tím více získáte finančních prostředků.
Graficky působí VF5 v žánru prozatím nejlépe. Animace a detaily postav jsou opravdu nevídané, pestrost virtuálních kolbišť dokonalá; navštívíte shaolinské kláštery, japonské zahrady, středověké tvrze, ale i slunné pláže, wrestlingové ringy, zabojujete si i v ulicích ghetta. To vše opticky bez jediné vady; veškeré dění na obrazovce funguje ve stabilním a svižném framerate. Zvuky působí přesně tak, jak byste u bojové hry očekávali, všechny pokřiky působí tak, jak mají. Dokonce se dočkáte i možnosti zapnout komentátory, kteří pro nás osobně znamenají spíše rozptýlení a mírné narušení soustředění během boje.
Pokud se však dá něco nazvat katastrofickým, je to opět šílená hudba. Nevíme proč, ale všechny sportovní produkty od Segy jsou pro Evropanovy uši opravdu těžce stravitelné. Ubohý japonec za mixážním pultem se zřejmě zapomněl 30 let zpátky kombinace techna a rocku v jeho podání je opravdu za trest!
Jak tedy uzavřít dnešní recenzi? Virtua Fighter 5 na Xboxu 360 je prozatím nejlepší bojovou hrou na next-gen trhu. Má výbornou grafiku, skvěle se hraje a strávíte u ní spoustu hodin. Poslouží nejen jako dokonalý prostředek pro bitky s kamarády u jedné konzole, ale také jako prozatím jediné a nejlepší bojovkové klání po celosvětové síti. Zde teprve vyzkoušíte vaše pevné nervy a zručnost. Pokud jste fanoušek žánru a chcete kvalitu, zapomeňte na PS3 verzi a jděte do konkurence; důvod je jasný funkční online mód!
