Exkluzivní recenze české verze zde!
O Unreal Tournament III jsme se rozepsali docela nedávno (preview zde), nicméně nám to nedalo a museli jsme se vydat přímo do CD Projektu, abychom vypátrali, jak se to vlastně má s novým singleplayerem obaleným příběhem o mimozemské invazi a pomstě, stejně tak jako o novém režimu jménem Warfare.
Figury na šachovnici jsou postaveny hned během úvodní animace, kdy mladý chlapec při toulkách městem najde v blátě zlatou medaili z turnajů Unreal Tournament. Záhy je však jeho kolonie napadena nepřátelskou rasou, která začne cupovat každého (mladým hráčům řekněte, že se lechtají), kdo jim přijde do cesty. Už už to vypadá, že se vyřádí i na něm, když se objeví hlavní hrdina Reaper a jeho tým Twin Souls, aby jej zachránili několika dobře mířenými raketami zrůdám přímo do čumáku.
Během přestřelky je Reaper zraněn a padá k zemi, aby ještě těsně před kómatem pohlédl do obličeji své nemesis - velekněžce rasy Necris. Když se probere, je v bezpečí v lokalitě ShangriLa. Tam se také zotaví a v rámci tréningu vycvičí svoji pohlednou sestru Jester. Té dá samozřejmě pořádnou nakládačku, jak to již mezi sourozenci chodí. V chrámu má hlavní stan i odboj v čele s Malcolmem, známým to bojovníkem, který se pro tentokrát nechal zaplatit společností Izanagi a zaměstnal všechny přeživší z Twin Souls Repaera, Jester, velkého černocha Othella a Bishopa, jakožto nábožensky ulítlého snipera.
Již první minuty videí vám ukážou, že s příběhem to nebude zase tak horké (prsty pálily možná tak scénáristu, když ho zašíval jehlou). Epic totiž trochu násilně přetavil původní turnajový systém futuristických gladiátorských zápasů do válečné akce s příběhem, což se však snaží vysvětlit podivnými argumenty. Jen co vyrazíte na svůj první úkol, uvidíte, že se vlastně vůbec nic nezměnilo. Jak vám Malcolm záhy vysvětlí, v budoucnosti totiž principy války změnila technologie Respawnerů, neboli oživovačů, prostě těch věcí, které vám dovolí po každém zásahu výbušným šrapnelem mezi oči vstát a pustit se do akce na novo.
V podstatě tak cílem každé z mísí je buď vybít baterie nepřítele dřív, než to udělá on vám určitým počtem jeho zabití (rozumějte Team Deathmatch), případně mu je zničit zabráním důležitých VlaJek (Capture the Flag). Velmi rychle tak na mě padlo zklamání samotného Reapera, který se chtěl hned vydat do boje proti rase Necris a začít se mstít. Stejně tak i já jsem očekával něco jiného, než staronový koncept. Obzvlášť, když je kolem něj tolik povyku, nicméně nechci předbíhat, třeba postupem hrou všechno nabere jiné obrátky!
Samozřejmě je singleplayer nelineární, můžete se koukat na globální mapu, vybírat si z řady úkolů, ale vždy, když se akce rozjede, to bude klasický Unreal Tournament, což rozhodně nemusí být na škodu. Důležitou roli pak také sehrají divoké karty, které obdržíte za vyhrané zápasy. Ty slibují výhody do vámi zvolené mise a například tak budete moci zredukovat počet protivníků na mapě a tím i jejich odpor.
Další z novinek je nový režim zvaný Warfare. Ten naprosto dostojí svému názvu, když se v něm rozpoutá doslova válečné peklo. Jak již bylo avizováno, jde o mix Onslaught a Assault. Z prvního zmíněného si bere jako cíl mapy zničení energetického jádra v základně nepřítele a systém bodů, jež musíte obsazovat, abyste oslabili přísun energie a tak i štíty kolem jeho žhnoucí koule. Z druhého to jsou specifické úkoly, které je nutné udělat ke zdárnému vítězství.
V praxi to vypadá následovně. Máte rokli, na každé straně jednu základnu, přes ni dva mosty (jeden pro modré, druhý pro červené) a pod nimi energetický bod, který spustí most daného týmu. Toho musíte využít, abyste se s tankem Goliath dostali do báze nepřítele, najeli na tlakovou plošinu, která spustí ochrannou bariéru kolem jeho jádra a to posléze rozbombardovali. Zní to lehce, nicméně je velmi důležité zkoordinovat útoky, aby vám most nezajel dříve, než k němu dojedete, nebo než jej přejedete. Největší bitvy tak probíhají právě v rokli a je to maso srovnatelné s krvavým biftekem.
Mapy pro Warfare se každá liší počtem energetickým uzlů i jejich rozmístěním, takže se vám podobně jako v Onslaughtu stane, že váš tým válčí hned na několika místech najednou, čehož lze využít a zaútočit tam, kde momentálně není žádná obrana. Celá akce se stává o to intenzivnější na menších mapách s nižším počtem uzlů, kde postačí jen jedno poškození a štíty máte dole.
Energetické uzly pak ještě plní několik funkcí. Abyste je přebrali nepříteli, musíte je rozstřílet a Link Gunem opravit, což zabere něco času, takže oponent dokáže zareagovat. K dispozici je však jednou za čas i malý artefakt pro každou ze stran, jenž uzel přebere okamžitě a bez boje. Nejlepší na tom je, že s tímto můžete běhat kolem a energie bude pořád na vaší straně. Podobně pak mají uzly vliv na vojenskou techniku. Kdo je vlastní, má k dispozici buginy, džípy, vznášedla nebo výtečné dalekonosné dělo. Jistě chápete, že možnosti taktizování jsou zde velmi široké.
První dojmy z Warfare jsou tedy nadšené a mezi hráči se jistě velmi rychle uchytí. Ostatně jde o známou hratelnost okořeněnou několika důležitými úkoly ke splnění. Bohužel se moc nedá hrát s boty, kteří nedokáží odhadnout to, kde by zrovna měli být, takže například cestují s tankem, když to zrovna není potřeba a naopak. Naštěstí internet dnes dorazil do každé vesnice, takže potřeba hrát si s počítačem řízenými protivníky i spoluhráči již je asi ta tam.
Vizuálně vypadá Unreal Tournament III výtečně. Každá lokace má pak několik druhů map, což zřejmě bude znát i na jejich celkové počtu - pro asijský chrám jsou tři (jeden kousek vhodný na duely, další znáte z dema, třetí je pro Capture the Flag), stejně tak i fabrika postavená z červených cihel apod. Plus vidím v otevřenosti vůči nováčkům v sérii. Těm jistě přijdou vhod tipy během loadování, jež je seznámí s různými taktickými vychytávkami a herními pravidly, jako je možnost přiháknout se s Hoverboardem za auto, rozstřelovat energetické koule z pulzní pušky atd.
Svižnou akci pak podporuje soundtrack, jenž reaguje na vaši hru. Záhy se tak stanete brutálním virtuózem, jehož jatka promění hudební stopu ve slušnou tucárnu okořeněnou výkřiky jako Head Hunter (pokud rozdáte hodně headshotů). A jaké jsou tedy moje dojmy z hraní? Unreal Tournament III vypadá velmi dobře, ale hlavně se výtečně hraje. Zatím je zklamáním jen singleplayer, pod kterým jsem si představoval něco jiného, než systém z minulých let, ale musím mu dát ještě čas. Každopádně plnohodnotné shrnutí si necháme do recenze.
