Kdysi dávno řekla vývojářská legenda John Carmac, že čistokrevná FPS akce je stejná jako pornofilm: Příběh tam nějaký je, ovšem nikoho moc nezajímá a soustředí se na samotnou akci. A přestože je The Mark čistokrevnou FPS, zaujímá na danou problematiku trochu jiný názor.
Teroristé jsou špatní, áno?
Hlavní myšlenka hry vychází z dnes již trošku ohraného klišé, kdy bojujete proti terorismu za mír a pochvalu od strýčka Sama. Zde proti vám stojí Ilja Rakov, hlava skupiny obchodníků se zbraněmi. A protože se objeví zprávy, že Rakov chystá atomovou pumu, je proti němu vyslán agent Steve Fletcher, který má navíc s Rakovem nevyřízené účty.
Nudná zápletka nabírá nečekané obrátky ve chvíli, kdy Rakov starší najme žoldáka Adriana Hawka, aby zastavil synátorovy šílené plány. Osud přesného a disciplinovaného vojáka Fletchera se tak protne s bláznivým a zásadně improvizujícím Hawkem. Tato smrtelná kombinace nevěstí nic dobrého, nicméně pro splnění úkolu musí oba spolupracovat.
#hodnoceni
Za Fletchera, za Hawka
Před začátkem každé herní kapitoly si můžete vybrat, s jakým hrdinou chcete měnit nepřítele v úschovnu olova. Tvůrci v propagačních materiálech sice mluvili o tom, že každá postava žije svůj příběh, nicméně moc jim nevěřte. Pokud si projdete stejný level s Fletcherem i Hawkem, budete v 99 % hrát úplně to samé.
Jediné, v čem se oba stroje na smrt liší, jsou jejich schopnosti. Zatímco Hawk má své noční vidění, Fletcher si hraje na Maxe Payna a ovládá vlastní variaci na bullet-time. Bohužel ne moc povedenou...
Olovo sem, olovo tam
The Mark je čistokrevnou lineární FPS akcí. Tomu odpovídá i výběr zbraní. Nečekejte žádné převratné novinky nebo speciality. Do rukou se vám dostane pouze to, co má dostatečnou kadenci a dokáže proměnit nepřítele v cedník.
Vyzkoušíte si tak klasické zbraně, od základních 9mm plivátek přes AK-47 a jiné, velmi účinné automaty, až po sniperskou pušku. Každá zbraň má svůj charakteristický zvuk, každá má jiné chování a jinak devastuje fyzickou podobu nepřítele.
Sudy, bedny a inteligence
Jelikož se jedná o klasickou rubačku, není v žádném levelu nouze o několik desítek až stovek beden a sudů, které jsou vhodné pro krytí. Ani v budovách nechybí plno temných koutů, kde se rádi schovávají nepřátelé, a bez váhání využívají dokonalý moment překvapení.
Jejich umělá inteligence je přitom velmi dobrá. Dokáží využívat veškeré překážky k účinnému krytí, útočí po skupinkách, poskytují si navzájem krycí palbu. Vynikají i poměrně přesnou muškou a na nejvyšší obtížnost také počtem.
Váš kolega, kterého jste nuceni pro zdárné dokončení hry tolerovat, také není žádný hlupák. Dokáže útočit i sám, a když skript zavelí, tak vám za divoké přestřelky kryje záda nebo se vzdálí, aby našel sniperku a odstřelil vzdálené protivníky, které vy s automatem nemůžete trefit.
Pozdravuj na onom světě
Z výše napsaného jste mohli nabýt dojmu, že The Mark je v podstatě taková lepší FPS. Jenže pořád nejsou odhalena všechna esa. Tím největším a nejvýraznějším je jistá dávka nenuceného a trochu černého humoru.
Aneb jak to dopadne, když k sobě dáte dva lidi naprosto odlišné povahy. Jeden nic neřeší a druhý vše řeší až moc. Začíná to nevinným komentářem k čerstvé mrtvole ve stylu "Uvidíme se později" a končí hádkou, že mrtví si zaslouží alespoň trošku úcty. Právě díky tomu má hra takový zvláštní nádech, který vám, pokud umíte anglicky, zajistí docela dobrou zábavu.
Trápíme železo
Přestože The Mark nebyl vyvíjen jako Half-Life2 killer, nabízí po grafické stránce opravdu slušný zážitek. Pokud ovšem máte odpovídající sestavu. Herní engine dokáže na výkonném železe vykreslit dokonalý herní svět se všemi efekty. Až hru spustíte na plné detaily, možná pochopíte, proč při spuštění existuje volba pro textury s menším rozlišením pro grafické karty s kapacitou grafické paměti 128MB a méně.
Po zvukové stránce na tom The Mark také není nejhůř. Pochvalu si zaslouží dynamická hudba, která se mění podle vaší činnosti a počtu zabitých nepřátel za minutu. Naši kritiku si ovšem zaslouží zvukové efekty. Nemůžeme si pomoci, ale AK-47 zní podle nás opravdu jinak, než nám jej prezentuje hra. A stejný pocit máme i u ostatních zbraní. Ke zvukům prostředí nemáme jedinou výtku.
Dabing sice nedosahuje kvalit například Maxe Payna, nicméně v herní oblasti patří k tomu lepšímu průměru. Postavám je rozumět a ani rodilý Čech, který měl angličtinu alespoň ve škole, nebude mít problém pochopit smysl rozhovorů.
Finální resumé
Stejně jak přibývá mrtvých a začíná nás pálit hlaveň od zbraně, blíží se konec celé hry. Svůj účel splnila. Jednoduchá bezmyšlenkovitá střílečka, kterou jsme zdolali za necelých osm hodin. Ideální hra pro víkendy, kdy si potřebujete trošku ulevit od různých nadřazených a nepříjemných autorit.
