Proti množství studií, vyšetřujících negativní vlivy videoher, se postavil výzkum postgraduálního studenta psychologie hamiltonské McMaster univerzity (Kanada), jenž se snaží prokázat, že hry mohou jedince v mnohém i obohatit. Student Jim Karle se domnívá, že dlouhodobí hráči dokáží lépe a rychleji vyřešit problémy zaměřené na využití krátkodobé neboli pracovní paměti. K tvrzení jej dovedlo měření mozkové aktivity u dvou skupin: u mužů, kteří videohrám neholdují a naopak u těch, jež se tomuto druhu zábavy oddávají už léta. Ženy se výzkumu nemohly účastnit pouze z toho důvodu, že Karle zkrátka nemohl dát dohromady skupinu třiceti žen-milovnicí akčních her.
Ve schopnosti zapamatování desetimístného telefonního čísla uspěly obě skupiny, avšak rozdíly vyvstaly, když došlo k pozměnění posledních čtyř číslic. Nové číslo si v průměru dokázali lépe zapamatovat hráči. Co do správného zapamatování nového čísla byli "pařani" o osm procent úspěšnější a rychlejší o 45 milisekund.
S vynášením definitivních soudů je vědec zdrženlivý. Výzkum je teprve na začátku, a lidé by prý neměli brát na tyto výsledky příliš velký ohled. S pravidelným herním tréninkem by "ne-hráči" měli počkat do té doby, než se vyšetří případné negativní vlivy (vliv herního násilí na agresi atp.).