Není mnoho příznivců strategických her, kteří by sérii Stronghold minuli bez povšimnutí. Je možno jí milovat, dá se zatracovat, rozhodně však nelze popřít, že do stagnujícího světa RTS her ve své době přinesla nový vítr. Po vydařeném Strongold: Crusader se nám nyní do mechanik dostává Stronghold: Legends a řekněme si to na rovinu - tentokrát takovou porci originality nečekejte.
Od středověku k legendám
Fanoušci znalí Strongholdu si v nejnovějším přírůstku celé série jistě povšimnou změny prostředí. Zatímco dříve se autoři zaměřovali výhradně na historické události, nyní čerpají z dob opředených tajemstvím a z mytickými příběhy. Kromě klasických jednotek, jako jsou lučištníci či chrabří rytíři, tak dostanete možnost ovládat i roztodivné bytosti, o nichž jste snad kdysi čítávali v pohádkách. Draci, ledová královna, obři či kouzelník Merlin, toť jen pár zástupců z pestré škály tvorů světa legend. Celkem můžete do svých služeb povolat jedenatřicet různých druhů jednotek.
Dosavadní "strongholdí" hry byly mnohem více zaměřeny na ekonomickou a sociální stránku feudálního života. Vaším úkolem bylo piplat si své lidičky, hýčkat je a postarat se o rozkvět svého hrdého národa. Bitvy samozřejmě nechyběly. Nedá se však říci, že by na ně byl kladen hlavní důraz a šlo spíše o takové "zpestření". Nikoli tak nyní. V Legends boje tvoří odhadem snad polovinu hry.
Od Artuše k Drákulovi
Již jsme se zmínili o jednotkách. Těch tato hra nabízí opravdu nepřeberné množství a v zápalu boje nechává vyniknout jejich silné i slabé stránky. Lučištníci ztratili něco ze své devastující síly z minulých dílů, stále však zůstali dostatečně účinní na to, aby se opět stali našimi favority. Rozmístěni na hradbách totiž většině obléhajících nepřátel dávají jen malou naději na přežití. Co se týče frakcí, jejichž práva se můžete rozhodnout hájit, máte na výběr mezi Artušem a jeho rytíři, Drákulou s hordami příšer nebo germánským Siegfriedem s valkýrami po svém boku. Každá ze tří hlavních herních kampaní je pak věnována jedné z těchto stran nejlehčí je hraní za krále Artuše, nejtěžší za knížete Drákulu.
#hodnoceni
Některým skalním příznivcům Strongholdu jistě bude vadit absence čistě ekonomického módu, který byl k vidění v minulých dílech. Celkově lze říci, že se celá správa ekonomiky oproti minulosti zjednodušila. Budovy i většina voleb zůstala, v Legends však již jeden chybný krok (například počáteční výstavba nedostatečného počtu dřevorubeckých chatek) nutně neznamená odporoučení se vaší vesničky do horoucích pekel jako dříve.
Možnosti pohádkových hrdinů
Hráči, kteří se se světem Strongholdu setkají poprvé, by jistě měli nejdříve absolvovat tutoriál. Poté, co zjistíte, jak to vlastně chodí, je načase začít zkoumat samotnou hru. Volby multiplayer, skirmish a editor map jistě bude rozumnější nechat až po bližším seznámení s hrou. Zbývá si tedy vybrat mezi jednou z kampaní a možností The Legends Trail. "Cesta Legends" však v podstatě obnáší jen tři různé série skirmish map, kterými postupujete, abyste se na herním plánu posunuli vždy o políčko vpřed. První série obsahuje map pět, druhá sedm a třetí osm tažení jsou přitom seřazena stejně jako v kampani, podle obtížnosti.
Počáteční volba tedy padá na kampaně. Všechna tři tažení dohromady přitom nabízejí čtyřiadvacet map. Nutno podotknout, že mise jsou poměrně rozmanité a dobře navržené. Na několik menších chybek jsme sice narazili (kupříkladu kampaň za krále Artuše obsahuje mapu, kterou lze pomocí katapultů a s notnou dávkou trpělivosti absolvovat bez ztráty jediného vojáka), ale nejde o nic kritického.
Ve dvou (a více) se to lépe táhne
Až si hru trochu osaháte, můžete se začít zajímat kupříkladu o takový multiplayer. Ten nabízí čtyři různé módy - King of the Hill, kdy hráči mají za úkol obsadit a po určitou dobu udržet hrad uprostřed mapy; Deathmatch, tedy klasický skirmish mode; Capture the Flag, který se podobá King of the Hill, cílem je však namísto hradu obsadit všechna panství na mapě; a Economic War, mód v němž si stanovíte cíle, jejichž dosažení zaručuje celkové vítězství.
Poté, co jsme multiplayer vyzkoušeli, můžeme říci, že je asi tak o sto procent zábavnější než hra proti počítači. Hlavně sejdou-li se čtyři hráči na podobné úrovni, stává se boj opravdu zajímavým. Navíc hra ve více lidech nabízí různé formy spolupráce, takže můžete pomocí obchodních cest například zásobovat svého spojence železem, zatímco on vám posílá jablka. Ze všech módů se nám přitom asi nejvíce zamlouval klasický skirmish (no jo, jsme tradicionalisti).
Rozděl a panuj
Herní principy se od minulých Strongholdů nezměnily, takže se příznivci série budou cítit jako ryby ve vodě. Nejprve vybudujete sklad, zaměstnáte dřevorubce, vystavíte zásobárnu pro potraviny, pár sadů, a tak dále a tak dále. Nikdy přitom neovládáte přímo vesničany, ani nemusíte čekat, než se budova zdlouhavě postaví - zkrátka jí položíte na místo a je hotová. Chvíli ovšem trvá, než se rekrutují odpovídající pracovníci a vesele obsadí svá nová stanoviště.
V Legends je bezesporu největší důraz kladen na budování opevnění a hradů. Bez obestavení vlastního městečka zdí, doplněnou o obranné věže a podobné vychytávky, jste prostě nahraní a nepřítel si vás podá jako kočka myš. Naopak, rozhodnete-li se obsadit sokovo sídlo, počítejte s nutnou investicí do těžké techniky v podobě katapultů a dalších obléhacích strojů. Frontální útok s "obyčejnými" jednotkami se rovná sebevraždě.
Grafika je ve Legends poprvé (bohužel) vyvedena v 3D. Víme, že jde o současný trend a pokroku se nelze bránit, ale nový kabátec zde velké terno neudělal. Za prvé se nám zdá více chaotický, než 2D provedení dílů minulých a za druhé po zazoomování na jednotky působí, ehm, no, jak by jsme to jen zkrátka ošklivě. Na druhou stranu, většinu času pravděpodobně strávíte s kamerou co nejvíce oddálenou - neboť jedině tak získáte pořádný přehled o momentální situaci - a to se již zkousnout dá. Zvuky jsou na standardní úrovni RTS strategií, ze židle vás nezvednou, ale rozhodně neurazí.
Šmankote, Merline, čaruj!
Merlinovi se to s kouzelnou hůlkou čaruje, my to máme o něco těžší, přesto se teď pokusíme vykouzlit nějaké hodnocení. Stronghold: Legends rozhodně není špatnou hrou, dokonce se dá říci, že je hrou velmi dobrou a neskonale zábavnou. Problém však začíná tam, kde končí předchozí díl kromě mírné změny herního konceptu (přesunu těžiště hry z ekonomiky na boje), 3D provedení (kéž by tu radši nebylo) a zasazení děje do legendárních dob, se vlastně vůbec nic nezměnilo.
Otázkou pro vlastníky předešlých Strongholdů tedy zůstává, zda má vůbec cenu do nového počinu investovat. Pro ty ostatní, kterým z nějakého důvodu (pětiletý pobyt na Měsíci, poslední léta strávená v komatu) Stronghold prozatím nic neříká, máme dobrou zprávu: další kvalitní RTS je na světě!
