Kdybychom měli soudit, jak se normálně baví členové ruských elitních jednotek Specnaz (vojska Specialnogo Naznacenie) jen na základě této hry, tipneme si, že je to asi tímto stylem. Tolik šíleností jako ve Specnaz: Project Wolf už jsme totiž neviděli hodně dlouho (snad jen ve vile Vyvolených za vlády Vladka). Ale vezměme to pěkně po pořádku.
Project Wolf je akčně taktickou hrou, jakých jsme již viděli celou řadu. Za touto stojí slovenští vývojáři z Byte Software a jejich dílko na první pohled rozhodně nejvíc připomíná starou dobrou Delta Force. Originalita tohoto počinu spočívá v tom, že (na rozdíl od naprosté většiny obdobných titulů) neovládáte americké speciální jednotky, ale chopíte se kontroly kluků z východu. V této hře však většina z nich v mládí nejspíš prodělala obrnu a ještě je stihla mrtvička, k čemuž se ještě vrátíme.
#hodnoceni
První, co vás praští do očí, je ubohá grafika. Ta je postavena na enginu Amoeba, přičemž autoři pravděpodobně zapomněli, že se již píše rok 2006. I v nejvyšším rozlišení a na plné detaily hra připomíná Delta Force 3 (která je snad ještě o něco hezčí). Tvůrci navíc nejspíš netuší, co je optimalizace. Jinak nelze logicky zdůvodnit, proč se hra v rozlišení 1280x1024 hýbe na stroji s procesorem Athlon 64 3000+, s 1 GB RAM a kartou Nvidia 6600 GT rychlostí sprintujícího hlemýždě, konkrétně cca 15 snímků za sekundu. Seká se například v okamžiku, kdy se snažíte přepnout do sniper módu (tedy v kritické chvíli), když řídíte vozidlo nebo v momentech bitevní vřavy. Co se týče zvukové kulisy, vystihují ji nejlépe slova jako nudná, opakující se a bez nápadu.
V menu si kromě klasických možností můžete zvolit, zda budete hrát za osamoceného hrdinu, nebo vám s misemi budou pomáhat další vojáci. Ty pak můžete různými pokyny ovládat a ukládat jim úkoly jako zabij tamtoho a seber tohle. Důrazně však doporučujeme se na ně vykašlat, neboť jsou, mírně řečeno, naprosto zaostalí. Právě je jsme měli na mysli, když jsme koncem druhého odstavce zmiňovali retardované. Představte si situaci, kdy postupujete kupředu a jednomu z vašich chráněnců zadáte jednoduchý úkol. Nepřítel vás uslyší a začne po vás pálit. Vašemu kamarádovi je to ale šumafuk, ten si s radostí stepuje vedle a zpívá si hare krišna, dokud to neschytáte mezi oči.
Smrt, ta je ve Specnazu přítomna doslova na každém kroku. Ačkoli měly být první íránské mise dle vyjádření autorů spíše tréninkového charakteru, připravte se, že co chvíli zkapete. Trvalo notnou chvíli, než se nám podařilo dostat grif a hrou začít procházet jako nůž máslem. A to velmi vtipným způsobem. Vozidla a helikoptéry ve hře jsou totiž pravděpodobně vyrobeny z materiálu mimozemského původu, pevného a neprůstřelného. Stačí tedy nasednout do prvního vozítka a vojáky vesele drtit pod jeho koly.
Infobox
Vojska specialnogo naznačenija
Jde o speciální jednotky ruské
(dříve sovětské) armády, založené
v padesátých letech. Jednotliví
členové elitní formace sloužili
jak v armádě, tak v námořnictvu,
a primární úkoly těchto vojáků
sestávaly většinou z akcí v týle
nepřítele, likvidace označených
osob a útoků na cíle, nacházející
se na nepřátelském území. Z toho
také vyplývá jejich partyzánský
styl vedení boje - jinak by proti
obrovské přesile měli jen
pramalou šanci. Typická výbava
těchto mužů sestávala v podstatě
z identických součástí jako ve
hře: AK-74 (nejde o překlep,
AK-74 je modifikovanou verzí
AK-47), pistole P6 s tlumičem
a granátů. Co se týče stavu
Specnazu, západní mocnosti
v době studené války odhadovaly,
že se skládá až z 30 000 mužů,
Sovětský svaz však z očividných
důvodů dohady nepotvrdil ani
nevyvrátil. Výcvik těchto jednotek
patřil k nejtvrdším a již v rámci
tréninku byly simulovány
podmínky opravdové bojové
situace (ostré náboje apod.).
Ještě lepší je však vrtulník, na který narazíte již ve druhé misi. Můžete s ním sice klasicky létat (nepochopitelně se vznesete stiskem tlačítka pro vyklonění se doleva), ale to by byla nuda, vy máte přece na víc! S rozverností sobě vlastní si tedy nastartujete létající stroj a začnete s ním jezdit (ano, opravdu jezdit!). Oproti jeepu má několik výhod: je hezčí, větší, pohybujete se s ním rychle jako ďábel, často dokáže projet plotem, aniž byste jej nějak poškodili (bug) a vrtule má obrovský dosah, takže nepřátele pokosíte mnohem rychleji.
Nepřátelé jsou očividně bývalí spolužáci vašich spolubojovníků ze zvláštní školy. Naskriptovaní zástupci teroristického národa totiž úplně kašlou na to, jestli vedle nich právě zemřel kolega. Jindy naopak ani nemrknete a už máte nožky nahoře, aniž byste tušili, co vás to sejmulo. Při zpětném zamyšlení se dovtípíte, že ta podivná šmouha na zemi byl asi nepřátelský voják, to už je však pozdě. Pak vás zase zastřelí palma, v níž vesele lelkuje další z oponentů...
Abychom však jen nekritizovali, podívejme se, co se ve hře povedlo. Jak jsme již zmínili, už samotný nápad vsadit do role "klaďasů" hochy z Ruska je poměrně revoluční. Většinou tomu totiž bývá naopak a vy je v roli amerického "Johnyho" dáváte do latě. Věc, která je poměrně vychytaná a bez níž (nebýt vozidel a vrtulníků) byste v této hře neměli absolutně žádnou naději na úspěch, je Satcom, což je mapa, na níž jsou vyznačeny všechny důležité cíle, včetně nepřátel. Tímto výčet pravděpodobně končí, dál už zase jen nuda, nuda, šeď, šeď.
Krátce se ještě zmiňme o misích. Kampaní je celkem pět a musíte je plnit postupně; nejprve je na řadě Írán, posléze se podíváte i do písečného Jemenu a Afghánistánu, procestujete Uzbekistán a skončíte v Barmě. Úkoly jsou stereotypní a nenápadité - zabij nepřátele, seber dokumenty a vypal všechno do základů, pak tě vyzvedneme. Misí je zde celkem takřka třicítka, silně však pochybuji, že se najde mnoho bláznů, kteří je absolvují všechny. Takové lidi dřív pravděpodobně skolí frustrace a nuda. Během plnění úkolu můžete využít tři sloty pro uložení hry, které fungují na principu quicksave. Pokud vám tedy Specnaz mezitím spadne, či jej vypnete, budete muset celé kolo procházet znovu, uložené hry se totiž smažou.
Když teď navíc řekneme, že chybí původně slibovaný multiplayer a jediné, co jsme si z mnohahodinového hraní odnesli, jsou tiky v oku a pocit zabitého času, není moc co řešit. Hra Specnaz: Project Wolf je totální propadák, který se našim slovenským bratrům vůbec nepovedl. A naše doporučení? Nekupujte to, ušetříte si zklamání, spoustu nervů i těžce vydělané peníze. I když se nejedná o drahý titul.
