Téměř tři roky stará válečná strategie Soldiers se ukázala být docela výnosnou dojnou krávou. Z jejího technologického základu nyní vzchází již druhá hra, respektive samostatný datadisk Silent Heroes. A rozhodně není poslední! Plnohodnotného nástupce Faces of War jsme vám prostřednictvím recenze představili již před více než měsícem a našemu vysokému hodnocení museli všichni ti, kdož strategii okusili, dát zapravdu. Hra nabídla vydatnou a přístupnou hratelnost, postavenou na taktice, a silně modifikovaný engine Soldiers se postaral o nádhernou grafiku plnou pompézních efektů. Vzhledem k těmto okolnostem, tzn. vydání plnohodnotného pokračování, není krok, ke kterému se nyní odhodlal vydavatel, tak úplně pochopitelný. Zkrátka, vydání datadisku ke značně zestárlé hře prostě nemohlo sklidit nadšené přijetí.
Nic nového pod sluncem
Po zevrubném průzkumu však lze přijít na to, proč něco takového jako Silent Heroes vůbec vzniklo. Autoři původních Soldiers, studio Best Way, si díky Faces of War otevřeli cestu do vyšší vývojářské kasty, a tak s nezdráhali přenechat kost jménem Soldiers štěňatům, studiu Dark Fox, aby z ní vydlabali ještě zbytky nějakého toho morku - jenže ten už po těch třech letech poněkud zatuchl. Hra Silent Heroes nenabízí oproti Soldiers žádné novinky, ba co víc, nese s sebou všechny její neduhy a něco málo chyb ještě přidává.
#hodnoceni
Silent Heroes je real-time strategií, jejíž hratelnost má v ideálním případě stát na promyšlených taktických postupech. Hra nabízí desítku provázaných misí, situovaných na Němci ovládaná území, které musíte zdolat vždy za pomoci větší či menší hrstky ruských partyzánů. Už první úkol dává vědět, jakým směrem se strategie chtěla ubrat. Zatímco Faces of War se obracel směrem k obyčejným hráčům, Silent Heroes vychází vstříc zarytým fanouškům Soldiers a těm nejtvrdším stratégům. Na půli cesty však zakopává a padá hubou do bláta...
Pět partyzánů vs. Třetí říše
"Vyhoď do povětří muniční sklad Němců", nabádá vás hra v první misi. Měla by však ještě dodat: "k dispozici máš tři chabě ozbrojené vojáky a s jejich pomocí musíš zlikvidovat několik desítek Němců, pár kulometných hnízd a pár tanků." Titul se tváří jako Commandos, avšak nedá se hrát jako Commandos. Nepozorovaná infiltrace do jádra německého tábora je neproveditelná a sebemenší útok, byť je to třeba tichá likvidace nožem, zpravidla vyvolává odezvu širokého okolí. A tak se ke skladu střeliva musíte buď prostřílet a nebo využijte demence počítačem ovládaných vojáků. Druhá jmenovaná strategie spočívá ve vylákání nepřítele nejlépe co nejdál od původní pozice a následném zničení již nehlídaného cíle.
Ryzí taktiky si užijete jen výjimečně, a tak se pro vás plnění misí stane jen rutinním oblbováním AI. Trn z paty hře nevytrhne ani design úrovní, který je až na pár světlých míst naprosto fádní, a už vůbec ne nelogičnost celé hry (opravdu partyzáni plnili své záškodnické úkoly téměř výhradně za denního světla?). Kladů, které můžeme přičíst hře k dobru, je tak opravdu málo a většinou plynou z technologického podkladu, převzatého ze Soldiers. Fanoušky žánru zaujme možnost využití terénní nerovnosti, puntičkáře ohromí smysl pro detail, voják pochválí docela širokou škálu válečných strojů a valná většina ocení také systém přímého ovládání vojáků a vozidel (Direct Control).
Sytý baryton sniperky Máši
Po technologické stránce je titul zastaralý, ale rozhodně neurazí, hlavně díky nadčasovosti původní hry, ze které vzešel. Engine sice nabízí propracovaný destrukční model, ale na druhé straně hra zase postrádá nějaký ten polygon navíc a lepší textury, které by ji zařadily do souboje (skutečně) současných válečných strategií. Vzhledem k těmto faktům jsou zarážející znatelná zpomalení při každém sebemenším výbuchu. Hru jsme testovali na stejném PC (Athlon XP 3200+, 1 GB RAM, GeForce 7600GT) jako moderní Faces of War a ta podobné symptomy vykazovala pouze v případě skutečně bohatých efektů.
Korunu celé té technologické rozeklanosti nasazuje dabing, který zajistili snad pouze dva lidé. Jestliže vás nerozhodí ani hlášky vojáků, kteří vám musejí neustále oznamovat, že vše, každé uprdnutí, činí ve jménu Stalina a za vlast, tak vás jistojistě odrovná zjištění, že odstřelovačku Mášu nadaboval chlap. A když říkáme "chlap", tak nemyslíme upištěného eunucha, ale zarostlého dřevorubce z hor, který ve svém volném čase působí jako bas ve sboru Alexandrovců...
