První díl byl zajímavým průlomem na poli tehdy ještě značně neopeřených budovatelských her. Druhý se stal legendou a třetí, čtvrtí a pátý díl, jak už to tak bývá, se přehouply přes vrchol hyperboly a s několika přehmaty v herních mechanismech přinesly už jenom stagnaci prodejů a úpadek celé série. Jenže když se něco až doteď nádherně dařilo, nedá vám to a zkoušíte do zblbnutí znovu a znovu všechno to, co dříve fungovalo a doufáte, že se na vás zase usměje štěstí. To si pochopitelně neodpustili ani hoši z Blue Byte, a tak nakonec došlo na vyslyšení několika oddaných fanoušků druhého dílu série, a my tu nyní máme jeho (takřka) dokonalou kopii.
O čem to celé vlastně je
The Settlers II: 10th Anniversary přichází s příběhem odvážného římského námořníka Nautila; ten se společně s dalšími dobrodruhy pokouší nalézt zaslíbenou, mlékem a zdroji oplývající zemi, kam by bylo možné přesunout hroutící se přebujelé impérium. Protože měl Nautilus štěstí, tedy alespoň v tom smyslu, že nalezl kus neobsazené země a nepřišel během náročné plavby o život, máte nyní v jeho kůži šanci postavit impérium zase na nohy. Herní kampaň obsahuje celkem deset dlou... ne, na dnešní poměry spíš zdlouhavých misí, deset originálních herních map a osm velkých map na hraní multiplayeru (max. pro 6 hráčů) a skirmish módu. Kromě Římanů si budete moci vyzkoušet i dva další národy, k dispozici se vám nabídnou totiž ještě Číňané a Nubijci.
Dále na vás ve hře čeká 31 druhů surovin a jiných upotřebitelných komodit, 25 druhů profesí a pět různě silných vojenských jednotek. Počet užitkových staveb se pohybuje také někde kolem třiceti a věřte, že při budování svých akropolí využijete skutečně všechny. Lokace, ve kterých se mají vaše budovatelské snahy odehrávat, nejsou sice nijak obzvláště nápadité, ale i tak je celkem na co se koukat (minimálně po rozvinutí infrastruktury). Jako krajinná kulisa zde nebude chybět les, ledovcové pohoří a nebo obligátní lávové pole.
#hodnoceni
Fungující strategie
Na začátku každé mise přistanete na ostrově, kde jste s jedinou centrální budovou, hrstkou materiálu a spoustou hladových krků odkázáni jen sami na sebe. Jako motivace vašeho územního expandovaní slouží mimo jiné výhled na vzdálený portál, přes který vede vaše cesta dál. Bohužel, aby to čert spral, mezi vámi a portálem leží území ovládané domácím národem, který se navíc v poslední době začíná nechutně roztahovat po okolí. Co vy s tím? Kupředu levá a všechno přebudovat! Ne, ale vážně, čím více výroben, služeb a infrastruktury vybudujete, tím větší území se bude nacházet pod vaší kontrolou, až ve finále vytlačíte i samotné prvoosadníky.
Vše má ale samozřejmě svá pravidla, budovy postavené a rozmístěné bez ladu a skladu vám budou k ničemu. K ovládnutí určitého území se pochopitelně neobejdete bez staveb vojenského charakteru. Na uživení osadníků se zase budou hodit lovecké a rybářské chatrče a nejrůznější farmy, ale zde již narážíme na první problém. Samotné budovy produkující suroviny vám nebudou přinášet zisk, pokud na ně v bezprostřední blízkosti nenapojíte navazující průmysl (mlýny, jatka, pekárnu atd.). Aby toho nebylo málo, musíte se starat také o "centrálně plánovanou" produkci nástrojů, které vaši občané potřebují ke své práci. Vedle nástrojů se také musíte postarat o to, aby měli vaši kolonisté dostatečnou motivaci to či ono povolání vykonávat. Jinými slovy je potřeba zajistit jídlo, peníze a pro vojáka například ještě minimálně sud piva na osobu.
Chodníková ekonomika
Ale jo, proč to nepřiznat, tento prvek, který patří k Settlerům jako k rybě šupiny, nás občas dokázal vytočit doběla. Celý systém spočívá v tom, že neustále budujete mezi budovami jakési road mapy, které fungují coby takové městské krevní řečiště. Pokud k mrtvé budově postavíte cestu, celá tím najednou ožije a začlení se do chodu města. Cesty ale samozřejmě není možné budovat, jak vás napadne; některá omezení jsou celkem logická, ale při jiných budete skřípat zuby, ačkoliv to možná budete dělat hlavně z jiného důvodu. V Settlerech totiž všecko stráááášlivě dlouho trvá. Tak pro příklad dohrání jedné mise vyjde i při největší snaze ta na tři a půl hodiny reálného času, což mohlo být před deseti lety docela fajn, ale dnešní průměrné herní tempo je už někde úplně jinde.
Ale zpět k chodníkům; od dobře postavených cest se totiž neodvíjejí pouze možnosti a limity budov, ale také efektivita vašeho hospodářského růstu (nebo recese, hehe). Po celém megaměstě totiž fungují nosiči (nekvalifikovaná pracovní síla), kteří přenášejí předměty z místa výroby na místo, kde jsou zrovna potřeba. Aby jeden člověk nemusel oběhnout se dvěma laťkami celé město a pak ještě neztrácel čas chozením zpátky, existuje zde systém tzv. záchytných bodů. Ty spočívají v tom, že na kritických místech (většinou křižovatkách) umístíte vlaječky a blízcí nosiči pak nosí zboží pouze k těmto odpočívadlům a zpět, takže vlastně vytvářejí takový trochu složitější živý řetěz.
Problém používání "živého řetězu" tkví v tom, že se neobejdete bez jeho neustálého řízení, protože jinak začne vždy po čase docházet ke kolapsům. Jednotky ve hře pochopitelně jako ve většině budovatelských strategií neovládáte přímo, ale vždy pouze vytvoříte podmínky a pak už se jen modlíte, aby pochopili, co jste jim chtěli vaším krokem vlastně naznačit.
Až potud tedy zdá se všechno při starém, co se tedy oproti původní verzi titulu změnilo? Je to jak nečekané herní grafika, ta doznala kompletního přepracování do 3D, a jak vidíte ze screenshotů, nedopadlo to vůbec nejhůře. Hardwarové nároky této "akcelerované" verze se přitom na dnešní poměry drží značně při zemi.
