O vyhynutí dinosaurů existuje celá řada teorií. Jedna z nich říká, že na Zemi spadl obří meteorit, druhá, že zvítězili savci, kteří se živili dinosauřími vejci, další se zmiňuje o tom, že v tom má prsty Chuck Norris. Všichni hráči ale vědí, že nejvíc mrtvých dinosaurů na svědomí nemá meteorit, ale Turok the Dinosaur Hunter. O jeho nejnovější inkarnaci se nestará nic menšího než Unreal 3 engine v režii Propaganda Games.
Ve hře se vžijete do role ostříleného mariňáka jménem Turok. Ač by to od hry čekal málokdo, nabízí solidní příběh a až překvapivě propracovaný charakter hlavního hrdiny. Kromě enginových sekvencí v samotné hře Turokem občas zmítají záblesky vzpomínek na dobu, kdy byl členem elitní jednotky nájemných zabijáků pod vedením drsňáka Kana. Právě Kane kdysi před lety Turoka vycvičil ve specialistu na tiché zabíjení (proto tedy nůž a luk) a je ironií osudu, že je Turok nasazen jako výpomoc ozbrojenému výsadku, který má Kana, nyní hledaného teroristu, najít a předat do rukou spravedlnosti.
#hodnoceni
Vaše první setkání s herním enginem je jako vystřižené z prvního filmového Vetřelce. Zatímco vaše vesmírná loď dorazila na orbitu hledané planety, počítač automaticky probudil členy posádky, kteří dlouhou cestu přečkávali uloženi v hibernaci. Po protažení ztuhlých svalů se mariňáci sejdou na můstku, kde jim velitel podá stručný brífink, a vy mezitím můžete sledovat nevraživost posádky vůči Turokovi. Všichni o něm totiž v minulosti slyšeli a ne zrovna v dobrém. I když hlavní hrdina nemá pověst Mirka Dušína, není to špinavý záporák, jen voják, co se musí vyrovnat s vlastní minulostí. I když ke konci příběh trochu ztrácí dech, je to rozhodně jedno z příjemnějších překvapení.
Což se bohužel nedá říct o samotné hře, která by se dala popsat jako rozporuplná, kvalitativně kolísající a plná obrovských nedotažeností, což asi není to, co byste od jasného hitu čekali. Ze začátku budete jistě uneseni. První krůčky na planetě dinosaurů jsou plné naskriptovaných scének, které džungli před vámi vdechnou život a dají vám zapomenout na to, že se v podstatě posouváte jen koridorem stále vpřed bez jediné možnosti odbočení. První vrásky na čele vám způsobí přestřelky s vojáky Kanovy soukromé armády a to především fakt, že se do vojáků trefíte jen s velkými obtížemi a to ne vlastní neschopností. Zakopaný tyranosaurus je totiž v ovládání.
Na defaultní citlivost analogových páček je hra totiž absolutně neovladatelná a i s nejnižším možným nastavením jsou stále přecitlivělé. Špatné ovládání se projeví hlavně v situacích, v nichž musíte přesně zamířit na malý cíl v dálce nebo se snažíte zaměřit cíl, který se pohybuje (čili téměř vše). I když si hráč lačnící po luxusním FPS zážitku zvykne téměř na vše, budete s ovládáním bojovat až do samého konce hry. Perličkou jsou potom situace, kdy vás nahánějí desítky poletujících miniaturních a především absolutně netrefitelných příšerek.
Smrt si pro Turoka přijde na každém rohu a vám zbudou jen oči pro pláč. Checkpointů je totiž k uzoufání málo a po každé smrti navíc následuje otravný loading. Obzvlášť v pozdější fázi hry se bude loadovat o sto šest, protože šarvátky s vojáky budou čím dál častější a budou mít nad vámi čím dál tím větší převahu. Průměrně vybavený nepřítel vás pošle k zemi za několik málo vteřin, ocitnout se v křížové palbě znamená téměř vždy okamžitou smrt. Když už se vám stane, že naběhnete do nepřátelské palby, hodí vám hra další velký klacek pod nohy.
V okamžiku, kdy budete hledat místo, kam byste se před palbou schovali, se vám po obrazovce rozmaže červená skvrna, takže nic nevidíte a kdyby jste se chtěli alespoň rozběhnout poslepu, zjistíte, že se po zásahu téměř nemůžete hýbat, takže vám nezbývá než slepí a ochromení čekat na smrt. I přes všechnu kritiku zabírají okamžiky plné frustrace jen malou, ale bohužel velice otravnou část jinak skvělé FPS.
Zajímavou roli ve hře hrají zbraně. Neobvyklými prostředky k zabíjení dinosaurů byl konec konců Turok vždycky známý. Tou nejstylovější je jednoznačně nůž, který zde neplní roli nepoužitelné škrabky na brambory, ale naopak je zbraní přímo ultimátní. Drtivé většině nepřátel totiž můžete nožem zasadit instant-kill, který Turok provede v elegantní a řádně krvavé animaci. Stačí se jen přiblížit dost blízko a stisknout tlačítko pro útok ve správný čas.
Svého žabikuchu využijete především na zástupy masožravých prehistorických monster, která jdou neustále po vašem indiánském krku. Na vojáky funguje zabíjení nožem stejně dobře, problém je v tom, že během provádění efektní piruetky smrti není sám Turok nesmrtelný (jak to v podobných situacích u jiných her bývá), takže když se tiše připlížíte k nic netušícímu vojákovi a stisknete tlačítko pro rychlou smrt, začne vaše postava kouzlit se svým nádobíčkem v předpřipravené animaci a nebude si vůbec všímat toho, že do něj vedle stojící voják pálí už druhý zásobník.
Další zbraně jsou poměrně klasického ražení. Vašimi hračkami budou samopaly, brokovnice, granátomet, raketomet, plamenomet, minigun, sniperka a jako správný indián má Turok po ruce i luk. Trochu netradiční jsou sekundární módy některých zbraní. Minigun například můžete položit na zem a udělat z něj automatickou věžičku, která bude sama kosit všechny nepřátele. S brokovnicí zase můžete střílet světlice, které neuvěřitelně přitahují veškerou faunu zdejšího světa. Stačí tak poslat jednu mezi vojáky a o zábavu v zákopu se jim postarají všichni raptoři v dohledu.
O grafice se dá říct snad jen to, že plní svou funkci dobře, hra si šlape pěkně plynule a animace dinosaurů jsou neuvěřitelné. Na to, že Turok jede na Unreal 3 enginu je to ale celkově pěkná bída a jen další smutný důkaz toho, že s tímhle silným drobkem umí dobře zacházet snad jenom sám Epic.
Turok se nakonec nezařadil po bok konzolových velikánů, především díky drobným, ale nesmírně otravným chybám, které vám budou bránit v tom užít si akci na 100%. I přesto se ale jedná o unikátní střílečku z pohledu vlastních očí, která by neměla uniknout ani fandům žánru, ani vyznavačům Jurského parku.
