Může to znít trochu pokrytecky představovat hru, kterou byste mohli v našich aktuálních parných dnech s několika přáteli uspořádat na nejbližším hřišti nebo veřejném čvachtadle, jelikož byste namísto toho všeho museli být zavření doma a drtit nebohou kouzelnou krabičku v upocených rukách. Herní svět je v hodně ohledech krutý, ovšem pro ty, jež si chtějí vyzkoušet tak trochu netradiční vybíjenou (doma!), Super Dodgeball Brawlers na NDS je druhořadou volbou na dnešní „sanšajnové“ odpoledne.
#hodnoceni
Asi jsme od béčkového titulu, kterým SDB (Sdružení dobrovolných bab) bezesporu je, neměli předem čekat nic závratného, jelikož by nebyla nálada po dohrání asi taková, jaká teď je. Nicméně musíme uznat, že vybíjená, jakožto herní sport se jen tak nevidí, což byl také hlavní impuls k tomu, hru vůbec vyzkoušet a doházet se k jejímu zdárnému konci. Jak trnitá ovšem ta cesta byla.
Vybíjená je jádrem hry. Při startu turnaje si vyberete národ, za který je vám milé hrát a který bude vyhovovat vašim požadavkům. Což o to, zástupci odlišných států se v lecčem v systémovém popisu liší, od vyšších skoků po tvrdší rány, nicméně přímo na hřišti jsou tyto schopnosti převážně nevýrazné a všichni hráči fungují prakticky na jedno brdo.
Samotný zápas se vymyká většině nám známým pravidlům vybíjené. Proti sobě stojí dva týmy po sedmi hráčích společně s kapitány, jež se snaží proměnit ty druhé v odlétající andělíčky, technicky řečeno vyřadit je ze hry. To lze dvěma způsoby – míčem, vzdáleně tak, jak to známe my. Tedy až na to, že tihle hráči si mezi sebou mohou mičudu přehodit kolikrát chtějí, běhat kam se jim zachce a jednou za čas stisknutím tlačítka B několikrát zasebou použít nějaké své speciální kombo, specifické pro každého hráče, tedy například bumerangový efekt a podobné „supershot“ rány.
Druhým způsobem, jak se soupeřům dostat pod kůži, v sobě skrývají věci, jež jednou za čas jakoby omylem na herní pole prostě přilétnou. Socha, časovaná nálož či autobaterie – namátkou pár předmětů, které byste rozhodně na tomto místě nečekali. Každý hráč všechny dokáže uchopit a mrštit po protivníkovi, a protože rozhodčí chybí, nikdo si s tím hlavu moc neláme. A pokud by tohle pořád někomu nepřipadalo dost „khůl“, uštědřit kopanec nebo pěst mezi oči soupeři taktéž není problém. Hlavně že jsou za to bodíky!
Po každém úspěšném zápase lze za ony utržené body zakoupit různé vychytávky (podobné těm, jež jsou k dispozici při výběru reprezentace)... a tím to celé končí. Následují další a další zápasy, jež probíhají pořád stejným způsobem a jakmile si uděláte deset čárek na pažbě, ani se nenadějete a už na obrazovce běží jména všech vývojářů. Ze začátku jsem si myslel, že se jedná o nějaký prachsprostý vtip, ale byla to realita. Nezbývalo mi nic jiného, než si vybrat jiný tým a zakusit vše od začátku či vyzkoušet odlišný mód, kde jsou všichni hráči neoddělení od sebe žádnou čarou a spíš než o vybíjenou se jedná o box a honbu za míčem, takže hra tématicky zapadla úplně do jiné dimenze.
Autoři snad ani nebrali v potaz, že byla hra tvořena pro DS, jelikož využití stylusu a dotykové obrazovky vůbec je takřka minimální. Připočteme-li k tomu otřesnou hudbu a podobné grafické ztvárnění, bude přeci jen to koupaliště pro dnešní odpoledne lepší volbou, než tahle prapodivná vybíjená. Hlavně nezapomenout na plavky bez nohavic.
