Série Star Wars Battlefront byla zpočátku koncipována jako sci-fi variace na Battlefield, která umožní Lucasovým obdivovatelům znovu prožít památné okamžiky filmových Hvězdných válek. Po úspěšných dvou dílech přichází třetí a kupodivu navazuje na tu nejhorší ze třech verzí dobrodružství.
Star Wars: Battlefront II pro PSP se původnímu ideálu vzdálil. Pompézní bitvy byly smrsknuty do kompaktní podoby a multiplayer s podporou šedesáti čtyř hráčů online byl nahrazen ad hoc módem pro čtyři kamarády. K těmto neduhům si připočtěte krkolomné ovládání a grafiku, vinou které nerozeznáte Mistra Yodu od endorského bodláku, a vyjde vám, že hra byla velkým zklamáním. V tomto kontextu musím říct, že Star Wars Battlefront: Renegade Squadron, který nyní vyšel exkluzivně právě pro PSP, neduhy svého předchůdce netrpí, avšak k dokonalosti má stejně daleko.
#hodnoceni
Jedním z nejvýraznějších vylepšení je přítomnost plnohodnotné singleplayerové kampaně. Příběh se táhne napříč "starými" Hvězdnými válkami (začíná na konci Nové naděje a končí bitvou o Endor z Návratu Jediho) a kupodivu nereprodukuje onu nejdůležitější část fantaskního vyprávění, nýbrž podává svědectví o partě nýmandů, na něž se ve filmu zapomnělo. Každopádně nebýt jejich činů, tak by to měl Skywalker a jeho parta mnohem těžší. Univerzum Hvězdných válek je zkrátka nevyčerpatelným pramenem...
Příběh je vlastně vzpomínáním velitele Renegade Squadronu a je podáván formou působivých (občas i mírně rozpohybovaných) artworků a i když není příliš originální, nabízí poměrně zajímavý pohled na známé filmové události. Hráč a jeho virtuální kolegové v podstatě plní roli podpory těch velkých hrdinů Hvězdných válek; připravují jim podmínky pro uskutečnění oněch památných činů a bitev, a několika (Endor, Hoth) se dokonce i sami zúčastní. A samozřejmě také potkáte i mnoho osobností. I když některé jsou do hry naroubovány opravdu nešikovně. Během kampaně coby řadový voják například dvakrát porazíte samotného Darth Vadera (nezabijete jej - uteče). Je to zvláštní, z filmů jsem vždycky míval pocit, že takovéto nuly likviduje Vader bez větší námahy po desítkách. Na druhou stranu se mi líbí, jak autoři do příběhu zakomponovali méně známé, avšak důležité postavy, jako například admirála Ackbara, jehož musíte v jedné misi zachránit ze zajetí, nebo droida IG-88. Lucasovi fanoušci také jistě ocení přítomnost exotických vehiklů (B-Wing, TIE Defender, tank T4-B aj.).
Náplň misí je, jak jsem naznačil, poměrně rozmanitá. Alespoň tedy na první pohled, dodejme, protože z větší části plníte dobře zakamuflované úkoly převzaté z multiplayerových módů - například namísto vlajky kradete prototyp nové nepřátelské stíhačky. Kdyby však hra nabízela pouze samotnou kampaň, tak by neobstála. Příběhová část je totiž velmi jednoduchá a krátká, takže ji pokoříte za pár hodin.
Jádrem hry je samozřejmě online multiplayer, který nabízí řadu map, vycházejících snad ze všech slavných i méně slavných šarvátek, a to včetně vesmírných bitev. Pro někoho může být zklamání, že většina z nich pochází již z předešlého dílu, ale v tomto případě se to dá pochopit. Licence je svazující a co víc - stejně jsme minule neměli možnost zahrát si na vojáky online. Teď je to možné! S patnácti dalšími lidmi můžete prožít některou ze slavných bitev Hvězdných válek a to hned v několika módech. Kromě obligátního a oblíbeného Conquestu (obsazování spawnpointů) zde najdete také tři podoby "vlajek". Nejzajímavější je tzv. Hero CTF, která se od klasiky liší v tom, že vlajka není umístěná kdesi v základně, ale nosí ji jeden z hráčů a plní tedy roli jejího ochránce. Vedle toho, že má vlajku na zádech, jej odlišuje také to, že přebral podobu a schopnosti některého z hrdinů Hvězdných válek (Han Solo, rytíři Jedi) a je tudíž mnohem silnější a odolnější než ostatní.
Ačkoliv je multiplayer jádrem hry, nemohu říct, že bych si jej nějak náramně užíval. Oproti předešlým hrám série (zejména těm pro větší platformy) je zde kladen menší důraz na využíti válečných strojů a vozidel, takže je hra v podstatě jen hromadným masakrem. Jedním z mála taktických prvků je možnost vylepšování postavy, jež dovoluje soustředění se na určitý typ zbraní nebo činnosti. Každý z hráčů dostane do vínku sto kreditů a ty si může kdykoliv během hry směnit za libovolnou zbraň, kus výbavy či za zlepšení určité schopnosti. Chcete krást vlajky? Investujte do rychlosti. Hodláte osedlat některé z vozidel? Kupte si schopnost automatické opravy strojů! Každý hráč je unikát.
Dalším velkým neduhem předešlého dílu bylo ovládání, které sráželo hratelnost k bodu mrazu. I s tím se vývojáři snažili poprat a výsledkem je systém automatického zaměřování, jehož lze využívat i v multiplayeru. Stačí stisknout tlačítko L a zaměřovač se přilepí na nejbližšího nepřítele. Je to samozřejmě pohodlné, ale hra tím jaksi ztrácí...
Zpracování není třeba dlouze okecávat. Prioritou bylo, aby se to dobře hýbalo i při plném provozu v multiplayeru, takže modely postav jsou docela zubaté a mapy také zrovna neoplývají titěrnými detaily. Zvuky byly z větší části převzaty z předešlých her a spolu s tradičním soundtrackem od Johna Williamse (tá-tá-tá-táta-dá...) patří k tomu nejlepšímu ve hře.
