Píše se rok 1898 a celá Paříž vře jako obrovitý kotel. Není jediné ulice, která by nedostávala nový kabát, a jediný dům nepostrádá nové štuky a opravené střechy. To, co se však děje v jejích vnitřnostech, je ještě mnohem úchvatnější. Nové a nové tunely vznikají v rychlém sledu tak, jak to určuje nově přicházející věk. A ten odstartuje slavná Světová výstava...

Kde jsou ty časy, kdy lidé zírali směrem dopředu, kde se skvěl bájný mezník s jedničkou, devítkou a dvěma nulami, a kdy celá budoucnost vypadala naprosto báječně? V tom společně sdíleném snu se měli všichni dobře, protože nové stroje a lidský duch měly zajistit všechno potřebné k životu a nikdo už neměl být nešťastný. Jak zpívá písničkář Nohavica: "...ještěže člověk neví, co ho čeká."

Foto: Corfix

Právě z nadějeplné atmosféry tohoto přelomového věku čerpá také *Metro* a nutno říct, že z půvabného ducha secese sosá, co mu síly stačí. Krabice je jednou z nejstylovějších, jaké se u nás v poslední době objevily. Tohle se musí lidem z Qeen Games nechat - grafické zpracování mají opravdu v malíku. Uvnitř najdete šedesát dlaždiček kolejí, stejný počet dřevěných špalíčků představujících vláčky, bodovací figurky, startovací karty a příjemně stroze vyvedený herní plán s bodovacími políčky po obvodu (ach ano, tvůrci jsou Němci).

Kolej ke koleji
Hra je určená spíš pro větší skupinu hráčů. Rozhazovačných pařížských stavitelů se může sejít až šest. Hraje se na body, a jak už to tak bývá, kdo jich nakonec nahrabe nejvíc, vyhrál. Podle počtu hráčů se rozhodí barevné vagónky do stanic metra, které lemují okraj hracího plánu. V jeho středu se nachází ještě centrální přestupní uzel. Kdo a kam vloží jaký vagón, určuje jeho karta se startovními pozicemi.

Každý žeton tunelů obsahuje čtyři linky kolejí, všechny roztodivně zatočené. Hráči si je náhodně táhnou a poté je pokládají k sobě na herní plán. Smyslem celého snažení je spojit dvě stanice metra tak, aby byla trasa mezi nimi co nejdelší. Pokud se takovou trasu podaří uzavřít, hráči si prostě projedou prstem celou její délku a za každý přejezd dlaždice dostane hráč bod.

Za propojení přestupní stanice je pak dvojnásobná odměna. Přitom musí hráči respektovat v podstatě pouze jediné pravidlo: koleje musí být položeny podle orientace šipky, která je nakreslená nejen na nich, ale i na herním plánu. Přiložit je mohou stejně dobře sobě ku pomoci, jako i soupeři k pořádnému zpřeházení jeho plánů.

Rodinná zábava
*Metro* je vyloženě rodinná hra, jejíž nekomplikovaná pravidla pochopí i starší děti. Dojem z poměrně podařené věci ale kazí jistá vypočitatelnost partie. Chybí mechanismus, který by dokázal zvrátit zdánlivě jasný výsledek. Komu se daří, ten všechno dotáhne do vítězného konce bez toho, že by se musel o cokoli strachovat. *Metro* ale ocení každý, kdo má raději pohodovější partie bez drásání nervů, nebo si chce zahrát v neděli po obědě s rodinou.

METRO
Autor: Dirk Henn
Počet hráčů: 2-6
Dobra hry: cca 45 min.
Výrobce: Qeen Games
Distributor: Corfix
Cena: 649 Kč

Hodnocení 60%

Článek původně vyšel v magazínu Pevnost.