Nemusíme být žádní velcí prognostici nebo potomci Sibyly a Nostradáma, abychom věděli jednu smutnou pravdu. Až nám rudý bratr zavře kohoutky na ropovodech Ingolstadt a Družba, bratři v šátcích z východu, zastaví plavbu tankerů s tím, že sami mají málo, bude to hodně zajímavé. Poslední ropné rezervy se nejspíš nalijí do tanků a obrněných transportérů a hurá na matičku Rus. Davaj, davaj, Ivane, Evropan s Američanem přeci na volským spřežení jezdit nebude. Nějak takhle si představují černou ropnou budoucnost rovněž lidé ze Kaos Studios, podle kterých, v ne moc vzdálené budoucnosti, se bok po boku postaví síly Evropy a Ameriky proti rusko-čínské alianci v boji o jedny z posledních ložisek ropy, nalézajících se v oblasti Kaspického moře.
Frontlines: Fuel of War si střihli bývalí zaměstnanci zrušené kanadské pobočky Digital Illusions. Tudíž jim v žilách stále koluje Battlefield faktor. Proto není divu, že je hra zaměřena hlavně na multiplayerová klání. Ovšem nabízí také opravdu povedenou kampaň pro jednoho hráče s dobře, skrze pěkně udělané animace, podaným příběhem, která stojí za zahrání. A právě té se podíváme pěkně na zoubek, přičemž dojmy z multiplayeru vám řekneme po důkladném testování.
#hodnoceni
Příběh vás protáhne rozsáhlým územím několika bývalých svazových republik kolem Kaspického moře a navštívíte i takové zajímavé destinace, jakou je rozbořený a nefunkční kosmodrom Bajkonur v Kazachstánu. Celkově jsou mapy esteticky povedené, situované do vesnic, horské přírody i průmyslových zón. Design je samozřejmě podřízený diktátu hry; poskytuje mnoho míst ke krytí a je na něm znát, že se střetnou dvě strany ve vyrovnaných podmínkách. Ovšem je kvalitně provedený a máte dostatečný pocit opravdovosti prostředí.
Jednotlivé mise jsou dobře navrženy pro použitý herní styl - plnění dílčích rozkazů a především kontrola strategických bodů. Cíle jiné než zabírání strategických bodů vám přináší jisté výhody - dokud nezničíte protileteckou baterii, nemohou vám transportérem letecky dopravit vozidlo. Kampaň pro jednoho hráče tak přijde vhod i online válečníkům, lépe se totiž seznámí s jednotlivými mapami, jejich zvláštnostmi a rozvržením. Jak se říká: těžko na cvičišti lehko na bojišti. Atmosféra války je celkem intenzivní, lidí na obou stranách je dost a pocit samotného vojáka v poli rozhodně nehrozí.
Největším přínosem Frontlines je "revoluční" systém posouvání bojové linie, kdy postupně zabíráte checkopointy a nepřítele tlačíte pryč z mapy. Výsledek sice není takový průlom, jak nám bylo slibováno, ale hraje se to slušně. V uniformě jak jinak než amerického vojáka musíte přežít na válečném poli a ještě k tomu provést několik úkolů. S těmi vám pomáhají spolubojovníci, jejichž inteligence je dostačující na hraní bez výrazného klení. Živého parťáka samozřejmě nenahradí, ale v boji použitelní jsou. V inteligenci svých botů Kaos natolik věří, že na jejích chování nemáte přímí vliv. Neexistuje žádná strategická mapa, na které byste plánovali rozmístění jednotek, směr útoku, waypointy atd.
Jednotky ovlivňujete pouze svým chováním. Jaký rozkaz plníte, s tím vám pomáhají. Když zabíráte strategický bod, což je nejčastější úkol, dokáží vás dobře krýt a těch několik sekund, co zabírání trvá, se na ně můžete plně spolehnout. Na bojišti máte kamarádů víc než dost, ale jejich počet ani profesní zaměření nijak neovlivníte. Vaše vojenské zaměření známé z každé týmové válečné akce poslední doby si v singlu nevybíráte, jste prostě holka pro všechno, univerzální voják. Na začátku každé mise máte v rukou nejoptimálnější zbraně pro dané cíle, ale není problém sebrat volně ty položené, které signalizují, že se objeví další dílčí úkol nebo nepřítel, kde se vám ona zbraň bude náramně hodit. Z kulometčíka tak uděláte ostrozrakého odstřelovače během okamžiku, ovšem po padlém nepříteli seberete velké kulové.
Ne jenom proto, že mapy nejsou z nejmenších, ale také aby byla větší sranda, je k dispozici několik ropa-žroutů, neboli tank, obrněný transportér, jeep a jiná bojová technika, včetně helikoptér. Výběr by sice mohl být větší, ale do boje vám to stačí. Jeden chlap pak řídí, další střílí nebo se vezou, tady se prostě nic nezmění. Nicméně největší předností Frontlines, ještě lepší než přenosné stojánky s děli, jsou různé RC modely, které můžete ovládat a vidíte bojiště přes jejich kameru.
Před vámi se tyčí zeď, za ní si poklidně pokuřuje partička vojclů. Vezmete malého létajícího, dálkově ovládaného robůtka opatřeného výbušninou, s ním zeď přeletíte a než si vojáci všimnou, že to, co jim lítá kolem hlavy, není komár, ale výbušnina na vrtulce, je z nich moderní umění. S malým rychlým RC modelem autíčka, též vybaveného dostatečným množstvím trhaviny, zajedete pod pásy tanku a "jakej byl". Nejužitečnější robůtek je vybavený roztomilým rotačním kulometem, s nímž drtíte opozici pěkně ze zálohy. Aby bylo vyváženosti učiněno za dost, nelze si jen tak někde sednout za buk a posílat drony dělat vaši práci. Dosah ovládacího signálu je omezen. Musíte tak udržovat patřičnou vzdálenost mezi vámi a robotem, takže střídavě pobíháte a přepínáte na model.
Využitý grafický engine je bez překvapení, Unreal engine 3.0 se stal evergreenem dnešních dnů. Jakoby jiný engine ani neexistoval. O jeho kvalitách se nemá cenu přít i tady je vše na vysoké úrovni a vypadá to mnohem lépe než starší Quake Wars. Škoda jen skriptované destrukce okolí, kdy zničíte jen vybrané předměty a vždy stejným způsobem. Taktéž zamrzí absence mimiky obličeje. Nevypadá to moc dobře, když se chlap tváří pořád jako pokerový hráč, i když do něj zrovna perete celý zásobník z bezprostřední blízkosti. To je ale taková drobnost.
Frontlines: Fuel of War se zdá být velmi kvalitní síťovou akcí - na konečný verdikt si budete muset ještě počkat. Avšak již teď víme, že část pro jednoho ční nad průměr a ve srovnání s ostatními podobnými hrami, velmi vysoko nad průměr.
