Patnáctiletý Jimmy Hopkins to nemá lehké. Jeho matka se již počtvrté vdala a nový táta je pěkný kretén. Internátní škola, na kterou je Jimmy poslán, aby si rodiče mohli užít (celoroční) líbánky, se sice může na první pohled jevit jako vysvobození, jenže tohle je Bullworth Academy. Co to znamená, to poznáte už u vchodu do areálu, kde se na vás vrhne parta namachrovaných sígrů. Boj o Bullworth začíná!
Zpočátku si opravdu budete připadat jako lovná zvěř, protože po vás půjdou skoro všichni. Situace se začne měnit až od okamžiku, kdy se agresivním spolužákům vzepřete, zmlátíte je a ztrapníte před celou školou. Šikanování šikanujících je však jenom jedním z mnoha prostředků k získání popularity na škole. Pokud si chcete vydobýt respekt spolužáků, musíte pro ně něco udělat. Začíná to drobnými úkoly jako je například eskort šprta Algieho přes školní dvůr a následné hlídání záchodků, aby mohl v klidu vykonat potřebu; brzy však přijdou na řadu složitější kousky, například fotografování sprchující se roztleskávačky; a nakonec akce, které si vyžádají kooperaci dalších studentů. Dobře to dokumentuje třeba pomsta fotbalistům, která spočívá v odlákání a zmlácení maskota týmu, a v následné sérii lumpáren provedených v přestrojení právě za plyšového býka. Škála misí je tak rozmanitá, že je nelze ani nijak rozdělit.
#hodnoceni
V rámci her nevídané školní prostředí pak dává prostor originalitě. A že toho prostoru dokázali páni vývojáři využít! Studenti jsou rozděleni do několika skupin podle toho, co velí stereotypy. Najdete tu namakané atlety, šprty otloukánky, nafoukané zbohatlíky, drsňáky v kožených bundách, a všichni se chovají tak, jak byste očekávali. Šprti jsou buď tlustí, nebo naopak rachitičtí, každopádně však obrýlení a v boji využívají důmyslných zbraní a chemikálií. To vypatlaní atleti si vystačí s pěstmi atd. Mezi touto pestrou komunitou pak září celá řada hvězd, které se vám vryjí do paměti. Neuvěřitelně hnusná kuchařka Edna, která chrchlá do polévky, mě osobně nadchla ze všech nejvíce. Dabing a vůbec herecké výkony, které tyhle kreatury, předvádějí v cutscénách jsou naprosto úchvatné a na výsledném dojmu ze hry to má obrovský podíl.
Ostatně, pokud navštěvujete tento server často, tak už hru znáte. O Bully jsme totiž psali již před dvěma roky, kdy hra vyšla jako exkluzivně pro PlayStation 2. Novinka s podtitulem Scholarship Edition, která zavítala na konzole Wii a Xbox 360, je sice předělávkou, ale nabízí i mnoho nového. V případě Wii verze, kterou jsem testoval, je to především systém ovládání.
Zapomeňte na zběsilé mačkání čudlíků, v této verzi rozdáváte rány jako v boxerské minihře z kompilace Wii Sports. Pokud tedy chcete nepříteli jednu natáhnout, tak prostě máchnete rukou. Skoro mám pocit, že mi po těch několika desátkách hodin u hry strávených dokonce i narostly bicepsy... Hojného využití nalézají pohybové možnosti ovladačů Wii-mote a Nunchak také v minihrách. Ať už jde o vyplnění školních předmětů (pitvání krysy ve stylu Trauma Center, kuchtění chemikálie á la Cooking Mama) nebo o atrakce v nedalekém zábavním parku, jde každopádně o příjemné zpestření hry. Minihry si dokonce můžete užít i s kamarádem v lokálním multiplayeru.
Podtitul Scholarship Edition však neznamená jen nový systém ovládání, ale také bonusové mise (v rámci celkové nabídky jde však o zanedbatelný počet) a update grafiky. Vesměs ale vizuální stránka hry nijak nenadchne, byť je to do značné míry dáno prostředím a tématem hry. Hudba a zvuky jsou naopak skvělé.
Hra Bully pro mě byla svého času obrovským překvapením. Hry s otevřeným světem mne často sváděly k tomu, aby se vykašlal na plnění příběhových misí a spíše jen tak blbnul. Bully je prvním titulem tohoto druhu, který mě zkrotil a donutil pokorně plnit všechny úkoly a zadání, a proto je - alespoň tedy pro mě - na vrcholu tohoto žánru. Po všech těch válkách s gangy, krádežích aut a nájemných vraždách působí kradení dámských kalhotek pro zvrhlého tělocvikáře (za účelem výzkumu samozřejmě) jako závan originality. Bully: Scholarship Edition doporučuju všem, snad jen majitelé původní playstationové verze by měli zůstat na svém. Tolik nového toho zase reedice nepřináší.
